Junsheng Zhou / Světlo Světlin

16.12.2015 - 22.01.2016Fotografie

Mateřský jazyk silně ovlivňuje, jak v životě uvažujeme o světě.

Fotograf Zhou Junsheng se narodil v Pekingu a mluví jazykem, k jehož zápisu se používá systém ikonických znaků reprezentujících slova. Na čínské znaky lze nahlížet i z filozofického hlediska jako na písmo, které nezapisuje jednotky jazyka, ale odkazuje přímo na věci a myšlenky. Zhou uvažuje o fotografii na základě tohoto principu. Jeho interpretace fotografie začíná dešifrováním znaků označujících v čínštině význam „fotografie“ a skrývajících v sobě podstatu samotného procesu fotografování. Na základě rozboru znaků využívaných jako reprezentantů fotografie se Zhou dostává ke komponentům slova i k jádru procesu. Znaky osvětlující význam fotografie samy o sobě popisují stín, světlo a odraz. Ne náhodou čínské znaky označující „fotografii“ také obsahují složku slunce. Slunce, které je ve většině kultur chápáno jako archetypální božský symbol, prapočátek a zdroj života, se tak i pro Zhoua stává středem zájmu. Snahy o zachycení slunce, jehož skutečná podoba je pro lidské oko neviditelná, se objevily již v počátcích vynálezu fotografie. Heliografie ve spojení s camerou obscurou se stala nejstarší fotografickou technikou a v druhé půlce 19. století se lapači světla náruživě snažili o vědecké zachycení portrétu slunce fotografií. Zhouova instalace v ateliéru Josefa Sudka odkazuje k těmto raným experimentům. Tak jako čínština zapisuje svými znaky ideje, tak Zhou Junsheng zachycuje světlem svoje chápání fotografie. Nevytváří nové interpretace, pouze vykládá a osvětluje to, co v jeho jazykovém systému existuje od pradávna.

Emma Pecháčková

• Program - Ateliér Josefa Sudka

• Archiv