02.03.2018 - 15.04.2018Výtvarné umění
Dílo Josefa Bolfa lze označit za jednu z nejčistších generačních výpovědí umělců narozených v 70. letech 20. století.
Pro autora byla vždy podstatná schopnost nalézt v kresbě a malbě srozumitelnou artikulaci ke zpřítomnění atmosféry dětství a dospívání v čase československé normalizace. Bolfova poetika je neodmyslitelně spjatá s typickým prostředím panelového sídliště a s problematizací dobových životních standardů na pozadí totalitního systému. Pražské Jižní město je tu reprezentované domy na způsob krabiček či králíkáren s tisíci okny, desítkami zaparkovaných aut, vyasfaltovaných ploch (silnice, chodníky, parkoviště), ale také prefabrikovanými prostory metra, dětských a sportovních hřišť, podchodů, bytových a školních interiérů, laviček atd. To vše zalidňují podivně zmutované bytosti, něco mezi dětmi, zvířaty a hračkami, doprovázené svými „patrony“. Proti šedivým dnům jsou tu postaveny sálající noci, proti banalitě a všednosti, dětská fantazie, která dokáže být jak naivně snící tak nečekaně krutá. Veřejný prostor je pohledem autora mýtotvorným místem, v němž jsou již od dětství uloženy asociační řetězce, na které se v čase nabalují další a další vrstvy paměti vztahující se k tomu, co se skutečně stalo i k tomu, co bylo dosněno a fantazií překrouceno.