Jan Tarasin: Vidění světa

Potom mé vědomí chvíli // šlo dál a našel jsem znovu / svou cestu ve strachu / a pochybách, nakonec však / jsem se zas ztratil. // Pořád jsem se měnil, dál / a dále, ztrácel se a zase / nacházel, bylo to vlastně / totéž, to dnes už vím.

Hayden Carruth: Ztracený (přel. Petr Mikeš)

Jan Tarasin pozoruje přírodu. Příroda je široký pojem. Vejdou se do ní i lidé, různé geometrické tvary, znaky… Jan Tarasin je myslitel, který ve svých úvahách o vizuálním umění kráčí po podobných cestách jako teoretici systémového přístupu ve vědách, zejména přírodních. A Jan Tarasin je především výtvarník, jeho pozorování má proto nevyhnutelnou složku zachycování, a to ne jinak, než tvorbou nových systémů, originálních, vlastních, ale ve spjatosti s oněmi již existujícími ve světě před jeho obrazem (a toto vytváření podle autora poskytuje stejnou smyslovou radost jako třeba krajinomalba).

Přítomné autorské knihy, soubory grafik, jež Tarasin nazývá skicáři, přinášejí různorodý průřez jeho tématy. Co je však všem námětům vlastní je Tarasinův úhel pohledu rozhodující pro pochopení jeho vizuálního jazyka.