Jan Stolín – Depozice

pro nějž připravil ojedinělý projekt, jehož části na sebe navazují, doplňují se, vstupují do vzájemných zjevných či skrytých odkazů. Vytvořil pět samostatných zásahů, ve kterých rozvinul svoji zkušenost se základními výrazovými prostředky, s tvarem, barvou, plochou, světlem a zvukem, stejně jako s objektem, panelem, kresbou, projektorem. V celé instalaci, navržené přímo pro Galerii města Plzně, vyšel ze svého dlouhodobého přístupu, vyznačujícího se vstřícností k danému prostředí, splývajícího a harmonizujícího s ním, shledávajícího podněty v něm samém, jak to odpovídá názvu Depozice (jeden z hlavních významů slova je nanesení materiálu na podložku). Divák při procházení jednotlivými místnostmi vnímá přechody od krajního, plošného nanášení barvy jako celistvého monochromního barevného pole na bílém podkladě, příznačného pro práce ve vstupním prostoru, až po proměňující se světelné barevné oblasti, uskutečněné projekcí, v posledních místnostech. Ocitá se mezi co nejtenčeji nanesenou fyzickou vrstvou zvoleného materiálu až po jeho úplné vyloučení. Mezi těmito krajními stavy, jedním dosaženém syrovou barvou, určenou k omítání stěn, a druhým, vyjádřeným jen světelným zářením, se nacházejí dvě místnosti, ve kterých dostaly slovo opačné, vzájemně provázané oblasti autorova zájmu: jednak těžké, monumentální architektonické objekty hranolů, zabývajících se základním členěním tvaru, nadnášené křehkými, vylehčenými sokly, jednak prázdný panel, zakrývající okno, náležející k vybavení galerie, za nímž jsou položené na zemi projektory, vrhající na protější panely modrou a červenou barvu; jejich záření propojuje napříč průchozí místnost, doplněnou ještě o interaktivní zapojení zvuku, spouštěného kroky diváka. Na stěnách panelů není nic zavěšeného, jsou ponechány zcela čisté, staly se prostředníky světelně akustického dění. V těchto na sebe navazujících místnostech rozvinul Stolín svoji představu co nejmenšího možného průniku do galerie jak pokud jde o trojrozměrné objekty, připomínající až určitou rozvahu o roli soklu jako samostatného tvaru, tak o panely, jež patřily přímo k jejímu vybavení.