JAN PAUL – TRIPTYCH VZKŘÍŠENÍ

Jeho smyslem je vyjádření vztahu a úcty nejen ke Kristu a jeho vykupitelskému dílu, ale k celému křesťanství, které významně ovlivnilo světové myšlení a kulturu. Tento postoj podstatně ovlivňuje po roce 2004 jeho malířskou tvorbu, v níž se zabývá existenciálními tématy. Fyzická konečnost člověka však pro něho není otázkou definitivnosti lidské existence, ale východiskem k tomu, co člověka přesahuje. Triptych Vzkříšení tak zcela logicky právě toto téma vyjadřuje. Autor je přesvědčen, že Stvoření by nedávalo smysl, kdyby jeho cílem byla nicota. V Paulových obrazech jsou přítomny elementy fyzický a duchovní. I přes všechnu nádheru života, kterou obdivuje a prožívá, chápe vše fyzické jako dočasnost v neúprosném zániku hmoty, jako kontrast k transcendenci. Některé jeho obrazy jsou v tomto ohledu nesmlouvavé až nesnesitelné, avšak smyslem jeho tvorby není snaha vyjádřit zmar, ale naopak skrze zánik to, co se rodí z hlubiny konce jako nový začátek. „Co smrt provází, děsí víc, než smrt sama“. To vše prožil i Ježíš, avšak na rozdíl od nás sestoupil do hlubiny smrti a jako první vstal z mrtvých. Autor je přesvědčen, že pro všechny lidi bez rozdílu vyznání je toto tajemství stále přítomnou hodnotou, neboť lidé se vždy tázali po smyslu své existence.