Jakub Janovský / Pokoj pro jednoho

Nic nevidíme v úplnosti: tváře jsou zakryté nebo jsou mimo záběr. Vše je pečlivě konstruované, o to víc vyvstává znepokojení nad tím, co není odhalené. V pokoji pro jednoho bydlí lidé bez tváře a ruce se vzpínají k neznámému. Trojúhelníková kompozice hovoří o klidu a harmonii, strohost motivů by mohla směřovat k jednoznačnosti. Ale klid a idylu zde nečekejte.