Ivo Křen

Ivo Křen (1964–2020) je s Pardubicemi spjat nejen jako se svým rodným městem a trvalým bydlištěm, ale rovněž jako kurátor sbírky skla ve Východočeském muzeu v Pardubicích a spoluzakladatel a teoretik pardubické skupiny Rubikon soustřeďující přední autory českého ateliérového skla. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a již při studiu se projevil jeho zájem o grafické techniky, který se postupně vyvinul v členství ve Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR. V technice linorytu kombinovaným příležitostně s monotypem nalezl prostor pro experimentování, jež přerostl v mistrovské ovládnutí vícebarevných soutisků z jedné postupně odrývané matrice. Až rituální a soustředěnou prací, kterou vyžaduje pečlivý soutisk stírající omezení provázející techniku linorytu, se přibližuje na hranici abstraktního malířského přístupu. Jedním z hlavních motivů Křenova díla se stalo nalézání něčeho nového a nepoznaného, až banálního, které dosud zůstávalo bez povšimnutí. Mezi jeho rané soubory patří Vykopávky (1997), v nichž odkrýval tajemné labyrinty a pokračoval v cyklu Zahrad (od 1998), k nimž se hledáním nových souvislostí vracel až do sklonku svého života. Tajemná zákoutí, krajiny s proměnlivými náladami a emocionálním působením byly pro Ivo Křena prostorem pro kontemplaci, uvědomování si drobných a všedních krás struktur a tvarů materiálů, jejich barevných zvláštností ve světelných proměnách. V tiscích osciluje emocionální napětí něčeho skrytého a tajuplného z prožitku atmosféry místa a jeho krás. Na autorské výstavě ve Východočeské galerii v Pardubicích vystavil Ivo Křen v roce 1999 linorytové tisky z cyklu Zahrady. Od té doby uplynulo mnoho let, v jejichž průběhu umělec částečně vybočoval z hlavní linie pohledů do přírodních scenérií a do děl se vkrádaly prvky figurativní stafáže, například cyklus Byli jsme tady (2009) nebo Hledání v čase neklidu (2009).