DEVĚTSIL

František Šmejkal ji tehdy připravil ve spolupráci s Rostislavem Šváchou a Janem Rousem. Česká výtvarná avantgarda dvacátých let se poté dočkala řady dílčích či monografických výstav – např. brněnského Devětsilu nebo rané tvorby Josefa Šímy, ale celistvě a s novými poznatky zpracována dosud nebyla. Připravovaná výstava a publikace je chce nejen syntetizovat, ale nabídnout i jiný uhel pohledu. Soustředí se zejména na to, co bylo pro devětsilské pojetí tvorby a pro jeho aktivity zásadní: odklon od tradičního pojetí autonomního výtvarného díla, v němž sehrál klíčovou roli Bazar moderního umění z roku 1923, snaha (alespoň v projektech) o intermediální tvorbu atd. Zdůrazněna bude role architektury, fotografie, filmu, divadla i zábavy. Projekt se pokusí navodit atmosféru Teigova „ars una“. Druhým hlavním cílem bude ukázat živé kontakty s evropskou avantgardou prostřednictvím vzájemných návštěv, přednášek, výstav a časopisů, které se staly důležitým mezinárodním médiem pro předávání informací. Jak naznačuje koncept výstavy, záměrem je pojmout ji intermediálně, aby lépe představila poetiku Devětsilu: počítá se s architektonickými a scénografickými modely, filmovými projekcemi, zvukovými nahrávkami, digitalizováním časopisů a fotografickými reprodukcemi. Prioritou by tedy nemělo být „klasické“ výtvarné umění (zastoupená díla se soustředí na vybrané klíčové práce, zejména na kombinované techniky koláže, fotomontáže apod.) a jeho předvedení v muzejním typu výstavy, ale živé představení Devětsilem preferované vizuality.