Denisa Ponomarevová: Demotikon Simulakrum

Emotikon jako simulakrum emoce ve své možnosti být bezprizorní nahradil v každodenní komunikaci do jisté míry emoce skutečné. Cynicky vzato člověk víc komunikuje s mobilem, než se svými přáteli. Středoformátové a velkoformátové kresby vytvářené kuličkovým pery a centropeny, typickými školními potřebami mají v sobě něco ze zakázané estetiky psaní na školní lavici (doodle), obsahově zase něco z japonské kultovní hry Pac-Man z roku 1980, kde stále hladovějící žlutý otesánek požírá vše, co mu přijde do cesty, aby zaplnil svou prázdnotu. Kresby pečlivě zahlcené vrstvami a vrstvami barev vytvářených až obsesivně tenkou linkou se na papíře překrývají hned v několika vrstvách a směrech. Kresby jsou součástí velkého celku, který zahrnuje zároveň textilní šité objekty a instalace. Bázi mají v deníku/skicáku, který můžete v Polička / Shelf galerii vidět.