Čtvrtina příběhu, který nikdy nevyprávím

Věci jsou neurčité. Jedna je počítání. Mnohost je nepočítání. Nejsou žádné věci před aktem jejich měření a tento akt měření je právě tím, co produkuje vlastnosti věcí a hranice mezi věcmi.

Předpokládat, že lidská zkušenost je strukturována konceptuálně znamená dehistorizaci lidského druhu. Jazyk je poměrně nedávná akvizice. Předtím jsme strávili stovky tisíc let jakožto společenský druh, ovládající dělbu práce a sofistikovanou kamennou technologii. Chceme snad tvrdit, že lovci a sběrači žili v amorfním světě čekajícím na to až mu jazyk dá formu?

Odvrhnutí lingvistické zkušenosti podle které každá kultura žije ve vlastním světě vede ke koncepci sdílené lidské zkušenosti ve které variabilita nepochází z rozdílů v signifikaci, která je pojmem lingvistickým, ale z rozdílů v signifikanci, která je pojmem pragmatickým.

Kategorie opaku a protikladu je jednoduše přehlížena. Snění, představování, myšlení, říkání, psaní, zobrazování, dělání nebo hraní čehokoliv může být pojato především tak, že to, co je sněno, představováno, myšleno atd. je v nás přítomné jako paměť, fantasie, přání nebo zobrazení afektivního stavu, síly nebo objektu, na kterém nám záleží, nebo intra- či intersubjektivního vztahu, kterého se, jedním nebo druhým způsobem, účastníme. Negativní soud ve vztahu k této myšlence, objektu, nebo vztahu je vzhledem k tomuto základnímu faktu irelevantním a indikuje pouze to, že toto odvrácení a zřeknutí sami od sebe vyžadujeme.

Zvuky, slova a gramatické vzorce jazyka jsou materiálem který je akumulován a sedimentován historicky, a jen následně konsolidován jinými procesy, jako jsou standardizace dialektu, slovníky, gramatiky a pravidla výslovnosti.

Pro stromy nevidí les. Blahoslaveni budiž chudí duchem. Letošní léto zlomilo všechny teplotní rekordy. Mimo stupnici. Zpěvák/ interpret. Kurátor: Michal Novotný