Civitas Natura | Limity přirozeného stavu.

Umíme si ještě představit krajinu bez ekologické katastrofy? Bez přídechu dystopie? Bez neštěstí? Byla vůbec někdy taková? Výstava pěti autorů, členů SČUG Hollar, Jiřího Hanuše, Robina Kaloče, Petera Kollára, Matěje Lipavského a Evy Vápenkové, je příběhem o hledání “přirozenosti”. Přináší pět různých pohledů, pět druhů zkušeností, pět témat a přístupů – a přitom všem ukazuje jeden a týž svět. Ukazuje krajinu jako místo, v němž se odehrává lidský život. Která není ani zemí ani přírodou, natož pouhým prostorem – ale je, slovy Tima Ingolda, právě příběhem. Člověk do ní vstupuje, utváří ji, uchopuje, opouští, a vice versa. Krajina je v jejich pojetí světem tak, jak je znám těm, kdo v něm přebývají. Je symbolickým konstruktem, při jehož utváření jsou krajina a tělo komplementárními, navzájem se implikujícími pojmy. Možná, že katastrofa obojí časem smete, možná se to už stalo, pro tuto chvíli však není možné dělat nic jiného, než je nechat být a narůstat, byť v koexistenci, někdy rovnovážnější, někdy méně.