Boštík, Kolář, Moucha, Zeithamml

Kolektivních programů, manifestů, radikálních vystoupení zažil umělecký svět ve 20. století celou řadu (a určitě bude zažívat i v dalších stoletích), zazářily, zanikly a objevily se nové. Ovšem někde pod tím existuje daleko silnější pojítko, jedinečná spřízněnost, přátelství, jež pozoruhodným způsobem dokážou procházet časem, prostorem i uměleckými postoji a která jsou pro historii umění (pochopitelně i pro historii vůbec) neméně podstatná, stejně jako hmotné artefakty a „tvrdá“ data. V současné době probíhá intenzivní snaha zmapovat tyto neformální vztahy, od velkých systémů, jako byl varšavský NET (propojující avantgardní umělce z celého východního bloku), fungující od roku 1972, či rozsáhlé aktivity brněnského teoretika, experimentálního básníka a sběratele Jiřího Valocha až po osobní vazby, které umožnily uskutečnit zdánlivě nereálné nápady nebo – a což je stejně podstatné – udržet otevřenou mysl i v nelehkých časech. Pro Museum Kampa jsou tato témata obzvláště důležitá, zakladatelka této instituce Meda Mládková jako sběratelka a mecenáška navštěvovala, sbírala a podporovala středoevropské umělce – její podpora byla důležitá zároveň osobním zájmem a přátelstvím, v době tzv. normalizace leckdy důležitějším než finanční stránka.