Aleš Veselý / Projdu-li, už se nevrátím zpátky

Návštěvníkům představíme soubor prací, jež byly dosud z většiny vystaveny pouze v umělcově ateliéru ve Středoklukách, který zakoupil v roce 1970 a kde všechna tato díla také postupně vznikala. Právě toto místo pak pro něj zhmotňovalo jakýsi ostrov lidské i tvůrčí svobody. „(…) ocitnul jsem se v jiném světě‚ mezi nebem a zemí, ve světě nezávislém na tom, co je za zdí, ve světě, který jsem si sám vytvářel.“ Popisuje své pocity Aleš Veselý v rozhovoru s Marcelem Fišerem. Ateliér ve Středoklukách představoval jeho jediné útočiště, prostor, kde se mohl skrýt před nevlídnou realitou okolního světa a ve kterém se mohl plně věnovat sobě a své práci. Tvorba, která mu doposud sloužila jako komunikační prostředek s okolním světem, se tak na počátku sedmdesátých let stala nadlouho zcela privátní záležitostí.