Alena Kučerová – Práce první a poslední

Alena Kučerová (* 1935) se na umělecké scéně pohybuje od roku 1959, kdy absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Zprvu se věnovala kresbě a grafice, především suché jehle a leptu, přičemž výrazově se přikláněla k abstrakci. Na přelomu let 1959–1960, a následně ještě v letech 1998 a 2004, ilustrovala Šibeniční písně svého oblíbeného autora Christiana Morgensterna. Roku 1963 grafickou techniku obohatila o perforovaný bod, který se stal jejím specifikem. Jak uvádí autor výstavy Jaromír Zemina: „Inspirací k této technice jí byla práce dědečka ševce, propichujícího kožené podrážky a zatloukajícího do nich floky.“ Nová technika Kučerovou přivedla k novým tématům. Postupně svůj zájem soustředila na figurální motivy a každodenní, někdy až banální situace. Od 80. let 20. století se zaměřuje spíše na krajinu a přírodní motivy. Velký význam v její tvorbě hraje moře a s ním spojený pocit „vznášení se“ ve vlnách. Kromě moře se Alena Kučerová inspiruje krajinou Staroboleslavska, kam se přestěhovala z Prahy a kde našla svůj pravý domov. Dlouhé lány polí, lesy, anebo jízda na koni vypovídají o autorčině silném vztahu k danému místu a jeho geniu loci. Některé obrazy Alena Kučerová rámuje větvičkami a klacíky, čímž umocňuje sepětí díla s přírodou. Na výstavě budou prezentovány také barevné varianty vybraných grafických listů. Práce s barvou a bohatost barevných provedení svědčí o velké citlivosti autorky k nuancím jednotlivých uměleckých sdělení. Cit pro kolorit je patrný i u černobílých tisků, na nichž autorka pečlivě odstiňuje valéry šedé. Jako samostatný artefakt vystavuje i matrice, ať už barevně pojednané nebo bez barevného zásahu.