A tou tato vzpomínka vlastně i začala...
Když mi nedávno napsala paní Olga, zda posílám knihy i do USA, že nutně musí mít novou monografii Vojtěcha Preissiga, měla jsem radost. Moc pěkně, byť pouze po mailu, jsme si povykládali a já, od přírody zvědavá, jsem se se ptala na její příběh a vztah k němu. A tak, samozřejmě se souhlasem autorky, se mohu o tyto vzpomínky podělit i s Vámi a nahlédnout do vzpomínek nejen na poslední dny a chvíle života Vojtěcha Preissiga před zatčením, ale i na jeho rodinu a vztahy a potažmo i dílo.
Vzpomínky paní Olgy Orisek..
„Nová kniha o malíři a grafikovi Vojtěchu Preissigovi mi přinesla radost a vyvolala mnoho vzpomínek na mého prastrýce Vojtěcha. Já jsem totiž poslední žijící člověk, který v duchu jasné vidí jeho tvář. Poslední vzpomínka je ze dne jeho zatčení, moje babička byla jeho sestrou, bydleli vedle sebe ve vilkách na Spořilove, a tak styk byl častý a vřely. V ten osudný večer jsem mu seděla na klíně a dovolil mi držet karty, hrála se jakási americká karetní hra.
Celá rodina byla zapojena do protifašistického odboje, dcera Vojtěcha, národní hrdinka Inka Bernášková vydávala časopis V Boj, prastrýc pro něj maloval obrázky, moje maminka psala text na stroji a moji strýcové dodávali papír na rozmnožení. Rozvážení se dělo dětským kočárkem, kde jsem seděla na výtiscích časopisu a maminka nebo babička tlačily kočárek. Dokonce mne dvakrát použili jako kurýra, aniž jsem o tom věděla, byly mi 4 roky.
Tato protifašistická činnost přinesla mnoho smutku, národní hrdinka Inka Bernáškova byla popravena quilotinou v Berlíně, prastrýc Vojtěch zemřel v koncentračním tábore Dachau stejně jako manžel tety Inky v Buchenwaldu. Moji rodiče zmizeli z mého života, a tak mne vychovávala babička Milada, sestra Vojtěcha. Maminka se schovávala celou válku na různých místech, tatínek uprchl ze země před gestapem a stal se důstojníkem britské armády a účastnil se bojů u Tobruku.
A tak jsem vyrůstala pod obrazy prastrýce Vojtěcha a babička mi četla z knihy Broučci jím ilustrovanou. Musím se přiznat, že ty obrázky broučků se mi tehdy moc nelíbily, teprve později jsem ocenila jejich skvělost.
Ale to je všechno v dávné minulosti. Dnes máme opět cely dum okrášlen kresbami a rytinami prastrýce Vojtěcha včetně obrazu, na který si výrazně pamatuji z mého dětství. Můj syn hledá jeho díla po celém světě. Samozřejmě máme také knihu vydanou dcerou Tomase Vlčka, Lucii Vlčkovou. S ní jsem navštívila rodný dum prastrýce Vojtěcha a mé babický Milady ve Svetci.
A tak se opravdu raduji z toho, že konečně dostane oceněni prastrýc Vojtech – nejen proto, že cele jeho dílo se tykalo všeho, co bylo české, včetně plakátu před utvořením republiky a účasti v proti fašistickém odboji, ale pro jeho uměni, které teprve teď dochází oceněni.
Také přikládám několik fotografií dokumentů a obrázků:
Otec Vojtěcha byl důlní inženýr, který byl poradcem rakouského císaře o dolovaní.
Druhy obrázek představuje svatbu Vojtěchových rodičů, našel ji v oblasti Maramures-Sighet, byla sirotkem a mluvila maďarsky. Vojtěch ji pak maloval jako starou dámu.
Svatební oznámeni mojí babičky Milady asi nikdo jiny nemá.
Existuje v Texasu větev von Preissigů díky Vojtěchovu bratru Eduardovi, který byl sekretářem amerického guvernéra Guamu.
On to byl, který se přejmenoval na von Preissig, a tak vznikla ta Texaská větev. Jeden z nich byl taneční mistr a Vojtech mu vymaloval jeho sál.
Vzpomínky Olgy Orisek, květen 2026, Forestburgh, NY
Děkuji tímto vřele paní Olze, že se o své vzpomínky s námi podělila a odkryla tak střípky ze života svého i života Vojtěcha Preissiga, významného českého grafika, malíře, ilustrátora, typografa a v neposlední řadě také účastníka protirakouského i protinacistického odboje (31. července 1873 Světec – 11. června 1944 Dachau, Německo).
Více o jeho životě a díle se dočtete třeba právě v nově vydané monografii Tomáše Vlčka, kterou vydalo Vydavatelství Arbor Vitae v roce 2025 a je i k zakoupení u nás na iumeni.cz.
