Zabývá se volnou grafikou a kresbou v převážně starých hlubotiskových technikách, jako je čárový lept, suchá jehla apod. Věnuje se figurální tematice, kde sleduje souvztažnost člověka s přírodou, často v idylickém a rajském prostředí, půvab pohybu apod. V počátcích tvorby ztvárňoval i tradiční žánrové výjevy, především z prostředí rybářů. Zúčastnil se několika ročníků prestižní soutěže Grafika roku, kde v roce 2018 převzal Hlavní cenu za grafický list Výlov.
Adam Panáček. Absolvent grafického ateliéru na Akademii výtvarných umění, je mladý umělec, který, navzdory duchaprázdné době, jde s nadšením za svým cílem. S Adamem se známe již léta a jsem opravdu potěšen, že náš literární klub otevírá prostor k vyjádření mladým a talentovaným umělcům, ačkoliv nejde vždy o literáty.
Adame, obdivuji tvoji vytrvalost a nadšení. Z vlastní zkušenosti spisovatele dobře vím, že uživit se uměním je téměř nemožné. Ale také vím, že člověk tvoří většinou z jiných než hmotných, materiálních důvodů. Co žene kupředu tebe?
Myslím, že je to právě to nadšení a také vědomí, že člověk už toho moc jiného, co by mohl dělat na nějaké úrovni, neumí. Je také pravda, že materiální a finanční zajištění, plynoucí z tvorby, je bohužel také jen takový bonus. Vášeň v tomto případě není jen koření, ale i hlavní motor. Ženou mě samozřejmě dopředu i moje témata, proces práce, výtvarné techniky, které zpracovávám, práce s modelkami apod.
Vystudoval jsi tedy grafiku. K ní mám jakožto bývalý antikvář blízko. Bibliofilie bývávaly vyzdobeny krásnými tisky. František Kobliha, Ludmila Jiřincová, Josef Čapek… výzdobě knih se věnovali naši přední umělci. Jakou techniku používáš nejraději, a především jaká jsou tvoje nosná témata?
Vedle kresby se věnuji klasickým technikám hlubotisku, v současné době nejvíc čárovému leptu a akvatintě, které spolu kombinuji. Líbí se mi na ní ta „pracnost" a zároveň se do určité míry díky leptání tvoří „sama".
Hlavním tématem je určitě lidská postava, především nahá, zajímá mě její pohyb, poetika, výraz atd. Figura je pro mě jedno ze stěžejních témat výtvarného umění, skrze ni se dá vyjádřit symbolika, filozofie, estetika... Nejvíc se s ní jako tvůrčím námětem ztotožňuji, baví mě i ta vzájemná interakce s lidmi, protože pracuji často s živými modely. Na grafice se mi líbí, jak se střídají jednotlivé pracovní kroky, které přináší neustálou změnu a proměnu během práce. Každý krok má při tvorbě grafiky své místo, jde o určitý rituál, často velice pomalý, zdlouhavý, což je příjemný protipól k dnešní ukvapené době. Zároveň je příjemná možnost vytvořit z jedné matrice větší náklad tisků.
Je tvoje práce také ovlivněna četbou?
U některých témat rozhodně ano. Například u mých dřívějších cyklů rybářů to byl Hemingway nebo Ota Pavel. Hodně mě zajímají a ovlivňují knihy o známých i méně známých umělcích, jejich monografie, katalogy, myšlenky apod. Určitě rád čtu vydané texty a myšlenky přímo samotných umělců, např. Balthuse nebo Odilona Redona a řady jiných. Je pro mě příjemný relax, když si prohlížím kvalitní reprodukce v různých uměleckých monografiích. Stačí jen listovat, kontemplovat… Mimo jiné často čtu beletrii, ale jen málokdy má v současné době vliv na moji tvorbu.
Jsi spíš tradicionalista, či inovátor?
S ohledem na mnou používané techniky rozhodně tradicionalista, byť nezřídka se přesunu do provokativnějších témat, stále však konzervativní technikou. Pro inovátory jsem určitě konzerva, pro konzervy možná někdy trochu ujetý… Jestli je to tak dobře, nevím. Nicméně mám stále úctu k tradici, starým mistrům a velmi mě v mojí tvorbě ovlivnili.
Akademii jsi opustil teprve před pár lety. Předpokládám, že jsi od té doby měl příležitosti svoji tvorbu vystavovat?
Sem tam se mi nějakou výstavu podařilo uklohnit. S větší či menší pomocí organizátorů. Někteří pro prezentaci výstavy udělali hodně, to se nezapomíná. Dnes je to tak, že nejjednodušší cesta, jak oslovit větší publikum, je skrze sociální sítě. Nejsem z toho nadšený, ale přiznám se, že sociální sítě k prezentaci své tvorby taky používám.
„Fyzická" výstava je ale vždycky příjemným počinem, člověk vidí svoji práci pěkně nainstalovanou, v prostředí, které obrazům prospívá, nebo neprospívá, tvorba se často ukáže v jiném „světle".
Z konkrétních míst bych třeba zmínil výstavu „Vílová" v Polici nad Metují, kde jsem měl vystavený kompletní cyklus uhlokreseb, nazvaný „V lese".
Rozhovor vedeme pro literární klub. Tak tedy. Knižní grafiku jsme již letmo zmínili. Nehodláš se jí alespoň částečně věnovat?
Je pravda, že tradiční grafika má ke knihám blízko, zatím však na podrobnější a hlubší spolupráci čekám. Dělal jsem už ale nějaké cykly ilustrací k básním a tato práce mě velice naplňovala. Ilustrovat (nejen) poezii je práce, která mi asi sedí. Jen více takových zakázek (úsměv).
Doba tomu věru příznivá není, ale není pravdou, že i opravdový umělec se alespoň někdy nepodřídí nevkusu doby? Pravdou ovšem je, že mnozí museli.
Tohle je velké téma, nakolik svoji tvorbu má autor ladit komerčně a nakolik být upřímný především sám sobě. Někdy se to malým zázrakem podaří spojit. Je ale asi pravdou, že nejít cestou módy a trendu s sebou nese riziko neuplatnění vlastní tvorby na trhu. Trh ale samozřejmě není jediným měřítkem kvality.
Samotnému mně vyhovuje tvořit spíše v ústraní, ale občas mám nutkání vystrčit růžky a snažit se o prosazení. Koneckonců, staří mistři také tvořili většinou na zakázku a museli se nabízet až podbízet těm bohatším a vlivnějším. To je ostatně stále aktuální.
Kteří malíři či grafici současnosti by ti vůbec stáli za zmínku? Rád se poučím.
Vidím kolem sebe řadu kvalitních autorů grafiky. Logicky mě nejvíc oslovuje tvorba těch, kteří se věnují hlubotisku. Velmi mě oslovují třeba tisky Jiřího Hanuše, nebo třeba mého profesora na AVU Dalibora Smutného - to říkám bez podlézání, studentem již nejsem (úsměv).
Trochu mě ale mrzí, že bytostných grafiků není tolik a samotná grafika bývá upozaďována i mezi sběrateli… Na druhou stranu, každý z nás grafiků má šanci přispět k tomu, aby tomu tak nebylo, i když je to asi sisyfovská práce.
Mimochodem. Současnost. Současníci... jak ji vnímáš?
„Doba je neklidná", zpíval Karel Kryl, ostatně asi jako jakákoliv doba… Řada věcí mě rozčílí, naštve, ale pak je tu přece umělecká tvorba, která přispívá k tomu se s rozčilením vyrovnávat, nebo se alespoň nezbláznit.
Současnost má samozřejmě mnoho podob, pokud se bavíme o té umělecké, jsem rád, že můžu svobodně tvořit v podstatě, co se mi zachce. Na druhou stranu se i oblast umění přehnaně komercializuje a trochu mě obtěžuje, že se i ve světě výtvarného umění zahnizďuje tendence dělat z jeho prezentace show, společenský spektákl, který nezřídka zastiňuje obsah děl a možnost užít si dílo bez marketingového šumu. Dávám přednost tichu regionálních galerií před hlukem pompézních vernisáží.
Co by mohl zmoci umělec, rozhodnuvší se plivnout této hrůze do tváře?
Je důležitým rozhodnutím umělce, jestli bude plivat po nebo proti větru… Jsou hrůzy, které umělec sám neovlivní, byť na ně může svojí tvorbou upozorňovat. I v tom spočívá svoboda uměleckého projevu, ale neplatí, že by se umělec, který drží prst na tepu doby, automaticky stal něčím větším.
Jsou prázdniny. Chystáš se vyrazit do lůna přírody ještě předtím, než nám třeba uhoří, jak je tomu v Kanadě?
Momentálně se nacházím kvůli práci na východním Slovensku, ale i léto trávím nejraději v lůně svého ateliéru, snad mi tou pracovní horečkou nevyhoří. Nicméně, míří-li tato otázka k nějakým klimatickým změnám, tak se za klima-aktivistického umělce nepovažuji (úsměv).
Děkuji Adame za rozhovor, přeji hodně zdaru ve Tvé další umělecké práci
(Rozhovor z léta 2023 vedl Jiří Kačur pro Krajské listy)
Adam Panáček (27.3.1993)
Zabývá se volnou grafikou a kresbou v převážně starých hlubotiskových technikách s mnohasetletou tradicí, jako je čárový lept a suchá jehla. Ve své práci navazuje na tradici starých mistrů a české grafické školy. Věnuje se figurální tematice, kde sleduje souvztažnost i kontrast člověka v přírodě prostřednictvím atmosféry zachmuřeného světa rybářů a zároveň je pozorovatelem jemného a projasnělého světa ženy. Zůčastnil se několika ročníků prestižní soutěže Grafika roku, kde v roce 2018 převzal Hlavní cenu za grafický list Výlov.
V současné době mimo jiné učí na Výtvarné škole Ateliér Montmartre v Praze a účinkuje v poetické divadelní inscenaci ze života básníka a grafika Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Rnaud. Více informací o představení najdete na stránkách Spolku ProART.
Jiří Kačur
Jiří Kačur narozen v roce 1965. Léta 1965 až 68 prospal jako hodné pachole v Bruntále. Jako student fyziky bojoval za svobodu na pražských ulicích v roce 89, ale vyznamenán za statečnost nebyl. Ku prospěchu kulturního klimatu v této zemi již let provozoval antikvariát a píše divadelní hry, povídky, romány, eseje, básně a kreslí i komiksy.
