„Stará radnice není jen architektonickou památkou, ale živým svědkem celé historie Brna. Zápis na seznam národních kulturních památek v roce 2024 jen potvrzuje, že jde o poklad, o který je potřeba pečovat s maximální citlivostí – a zároveň ho co nejvíc otevírat lidem, kteří v Brně žijí nebo ho přijíždějí poznávat,“ říká Jana Tichá Janulíková, ředitelka TIC BRNO.
Stará radnice patří k nejstarším a nejvýznamnějším světským stavbám v Brně. Vznikla nedlouho po založení města a od té doby prošla složitým stavebním vývojem, do něhož se otiskly hned čtyři století architektonických slohů. V interiérech se dodnes dochovaly raně gotické klenby ze čtyřicátých let 13. století, návštěvníky láká proslulý portál s křivou fiálou z pozdní gotiky, nádvoří zdobí renesanční arkáda, z období baroka pochází většina okolních staveb a vytříbený vkus rokoka na Moravě dokládá freska Josefa Winterhaldera. Přelom 19. a 20. století uzavřel vývoj vnější podoby a objemu budovy – radnice tehdy získala svůj definitivní tvar i výšku radniční věže, jež od středověku patří k výrazným dominantám městského panoramatu.
I poté ale radnice prošla dalšími výraznými proměnami – tentokrát nikoli stavebními přístavbami, ale rozsáhlou památkovou obnovou. Dnešní vzhled budovy je výsledkem opravy z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století podle projektu architekta Kamila Fuchse, který do historické stavby citlivě vložil i prvky soudobé postmoderní architektury. Zásahy se netýkaly jen fasád a exteriéru – interiéry radnice tehdy doplnilo několik uměleckých děl soudobých brněnských výtvarníků a v roce 1983 se na své místo vrátily i dva nejvýznamnější symboly radnice: brněnské kolo a drak.
Nepublikované fotografie z archivu NPÚ
Proměny radnice ve 20. století probíhaly pod dohledem tehdejšího československého památkového úřadu, jehož nástupnickou organizací je dnešní Národní památkový ústav, územní památková zóna v Brně. V jeho sbírkách se dochovala řada dosud nepublikovaných fotografií, které zachycují stavební a památkové zásahy, jednotlivé fáze oprav i jejich konečné výsledky. Tyto dokumentární snímky jsou cenným svědectvím stavebního i umělecko-historického vývoje památky a ukazují, jak výrazně se její podoba jen během jednoho století proměňovala.
Právě tyto fotografie tvoří základ výstavy, kterou pro nádvoří radnice připravil kurátor Michal Konečný společně s grafikem Jakubem Poláchem a mladými architekty Štěpánem Smolkou, Ondřejem Bradávkou, Tomášem Lovětinským, Martinem Voldánem a Eliškou Homolou. Instalace svou estetikou vědomě navazuje na kontext právě opravované radnice.
„Chtěli jsme ukázat, že radnice, kterou dnes vnímáme jako danou a neměnnou, je ve skutečnosti výsledkem neustálých proměn a rozhodnutí několika generací. Fotografie z archivu NPÚ jsme z velké části vytahovali poprvé na světlo – a je fascinující sledovat, jak se stavba měnila i v tak nedávné době, jako jsou sedmdesátá a osmdesátá léta,“ uzavírá historik Michal Konečný, kurátor výstavy.
