Kontinuálně v jeho tvorbě najdeme též práci s pálenou keramickou hlínou, která je mu rovnocenným sochařským materiálem. Nese s sebou totiž odkaz k tradici evropské kultury (ne náhodou se jedna z jeho starších keramických plastik jmenuje Etruská studna) a současně svými vlastnostmi umocňuje až expresivní tvarosloví Hendrychovy tvorby.
Od počátku roku 2024 rozvíjí Jan Hendrych cyklus komorních plastik realizovaných výhradně z keramické červenice. Na tomto souboru začal pracovat po smrti své ženy, keramičky Hedviky Ilečkové-Hendrychové. Drobné plastiky vynikají organickým propojením podstavce s vlastním sochařským motivem do jednoho celku. Sokly jsou důležitou součástí tvorby Jana Hendrycha, podstavce k jednotlivým sochám vždy důsledně promýšlel a i nadále promýšlí. V chápání soklu se v tomto cyklu keramických plastik posouvá ještě dále – od integrální součásti díla směrem k vlastnímu výtvarnému námětu. Tento posun je zdůrazněn nejen proporcemi jednotlivých částí, kdy je sokl naddimenzován, ale také pravidelně se opakujícím vypichováním, které vytváří až jakýsi strohý dekor a dílo výrazně rytmizuje. Propojení podstavce s vlastním objektem ukazuje na zájem autora o vztahy mezi uměním a architekturou, figurou a prostorem, zhmotněné v mnoha realizacích pro veřejný prostor městský i krajinný. Specifickou roli hraje v Hendrychově tvorbě propojení figury s architektonickým prvkem – mostem, které je také častým motivem jeho soch, reliéfů i kreseb.
Kresba patří k životnímu rytmu autora. Jan Hendrych kreslí každý den, jeho domácnost a přilehlý ateliér zaplňuje množství pokreslených skicáků větších i menších formátů. Prostřednictvím kreseb, nabývajících mnohdy charakteru malby na papíře, promýšlí náměty a motivy, které ho zajímají (nakloněná figura, fragmentarizovaná figura, interakce postav s architektonickými prvky) a které důsledně zkoumá v různých podobách a úhlech pohledu. To, že je kresba a potřeba kreslit autorovou denní rutinou, dokazují i nejrůznější bezprostřední poznámky na okrajích děl, lapidární záznamy spojené s běžným každodenním životem. Významným prvkem kreseb z posledních let je také rastr, vzniklý otiskem sklovláknité mřížkové umělé tkaniny.
Výstava Figura v prostoru v Galerii Emila Filly se snaží ukázat bohatost a různorodost přístupů autora k tématu figury a k jejím historickým proměnám a vazbám. Záměrně byly vybrány kresby a keramické i bronzové plastiky, v nichž se uplatňuje architektonický rozměr a vztah figury k prostoru. Vzhledem k umístění galerie naproti doslova vyrabované části Mírového náměstí i vzhledem k obecnému stavu veřejného prostoru města Ústí nad Labem můžeme díla Jana Hendrycha vnímat jako významný a inspirativní příspěvek do diskuse o podobách míst, v nichž žijeme. Současně je výstava také poctou tomuto významnému sochaři a pedagogovi v roce jeho devadesátých narozenin.
