Výstava Venduly Chalánkové je svým rozsahem téměř retrospektivní. Těšit se můžete na průřez celým dílem této výjimečné a osobité umělkyně, jejíž výtvarný projev je rozeznatelný již na první pohled. V roce 2006 absolvovala Fakultu výtvarných umění - Ateliér Environment u Vladimíra Merty a Mariana Pally. První samostatnou výstavu měla v roce 2001 v brněnském Kabinetu Můz a od té doby má za sebou celou řadu výtvarných či knižních projektů, od značky Zvrhlý vkus, Série komiksových vtipů (Proč nejsi jak chlapi v práci, vole?), vizuální řešení brněnských Vánoc, práce pro Moravskou galerii, město Brno, ilustrace do knihy Mářina kuchařka nebo Kuchařky pro Mendela, Vyšívané pohádky. Jednu pohádkou knihu si „střihla“ i se svým učitele Marianem Pallou (O Budulínkovi). Úžasné jsou i ilustrace – jak jinak než vystřihované - k básnické sbírce Jana Skácela k jeho stému výročí narození (zatím vyšlo pouze polsky). Práce Venduly Chalánkové ale není jen černý humor a satira, její práce má zejména sociální přesah. Upozorňuje na konzum společnost, plýtvání, ničení přírody…. Její díla jsou zastoupena již v mnoha sbírkách vč. Národní galerie nebo Muzeu užitého umění ve Vídní.
Vydání rozsáhlejšího katalogu si tedy jak Vendula, tak její práce více než zaslouží, za což patří velké díky Etcetera Art. Katalog pod stejným názvem výstavy – Radši maluji! byl pokřtěn na vernisáži. Prvních 10 kusů je číslovaných a doplněných o originální dílko Venduly Chalánkové.
Vendula Chalánková Radši maluj!
Můj tatínek se narodil roku 1929. Vyprávěl nám, že když měl jít do učení, postavili chlapce do řady a všechny je rozřadili se slovy: truhlář, zámečník, truhlář, zámečník... byla válka a byly potřeba zbraně a rakve. Padnul na něj truhlář. V dospělém věku se tím nikdy neživil, ale doma měl vybavenou dílnu a v garáži jsme měli jeho absolventskou skříňku. Po roce 1999, když se mi podaří dostat se na fakultu výtvarných umění, tento svůj obor zúročuje, když mi vyrábí rámy k obrazům. Nechává si u truhláře vysoustružit oblý okraj rámu a pak mi je doma pomocí klihu slepuje. Vytvoří si k tomu na stole lepící mechanismus, který rám drží pohromadě, když schne. Na tyto rámy napnu kanavu a vyšívám na ně SMS zprávy, které mi chodí na mobil a já si je chci takto zachovat. Když to tatínek vidí, moc se mu to nezdá a komentuje to slovy: Radši maluj!
Vendula Chalánková nejčastěji maluje tak, jako by nemalovala. Její způsob práce se už na první pohled vymyká tradiční představě o malbě jako gestickém, expresivním procesu. Tah štětce eliminuje na minimum, podobné je to až na výjimky i s texturou, výraz obvykle nahrazuje preciznost. Povrch jejích obrazů je dokonale hladký, barvy nanáší tak pečlivě, že výsledek může působit jako digitální výstup. Není se čemu divit, že její v pravém slova smyslu práce nevznikají ani snadno, ani rychle. Malba v jejím případě představuje spíš optický vzorec bez známek rukodělnosti. Přesto si zachovává vizuální citlivost, kompoziční jemnost a nezříká se toho nejdůležitějšího, totiž zaujatého výběru motivu.
Pojem ne-malba, alespoň v souvislosti s Vendulou Chalánkovou, neoznačuje negaci, ale posun. Nejde o odmítnutí malby jako takové, ale o její přehodnocení. Malířský akt je stále přítomný, jen zbavený expresivity. V kontrastu s jejím ne-rukopisem stojí emoce spojená s obsahem. Témata obrazů bývají osobní, niterná, někdy až intimní. I když se přitom Vendula Chalánková často soustředí „jen" na předmětnost – tedy konstatování faktů, fungují její plátna nejednou jako vizuální podtržítka s kritickým akcentem. Její věcnost není chladná, jen záměrná. Každý obraz přitom vzniká z konkrétního důvodu, z potřeby něco sdělit, na něco upozornit, něco důležitého zachytit. A to v dnešní době není samozřejmá věc.
Radek Wohlmuth, z úvodní textu katalogu Radši maluj!, O ne-malování ne-obrazů, 2025
Adam Žufníče - HOUSEHOLD ITEMS
V části galerie Etcetera Art nazvané Trezor pak vystavuje mladý výrazný tvůrce nastupující generace Adam Žufníček (1999).
V jeho tvorbě se prolíná inspirace vizualitou žánrových subkultur, sci-fi, fantasy, graffiti, DIY i běžných popkulturních předmětů. S mimořádným důrazem na zpracování detailů, které prozrazuje původní malířské zaměření autora, kombinuje nalezené, přírodní, umělé i odpadní materiály. V roce 2025 absolvoval studia v ateliéru Volného umění III na pražské VŠUP, bakalářské studium zakončil v ateliéru Malířství III na FaVU VUT v Brně. Prošel studijními stážemi na univerzitě Bauhaus ve Výmaru a v ateliéru Video na FaVU VUT v Brně, krátce studoval i na AVU v Praze. Samostatně vystavuje od roku 2021, jeho tvorba byla představena např. v Galerii U Betlémské kaple a ve studiu Prám v Praze, v galerii Zaazrak Dornych, v Domě pánů z Kunštátu v Brně, nebo v Galerii PAF v Olomouci (z textu Martiny Mrázové, kurátorky výstavy).
