„Retrospektivně koncipovaná výstava představuje dílo tohoto umělce ve složité provázanosti všech jeho tvůrčích oblastí, které se soustavně rozestupují mezi realitu a abstrahování. Figura přitom zůstává pro Hankeho jedním ze základních uměleckých prostředků. Zastupuje základní zdroj identity, ale také zkušeností a prožitků, které nezřídka vychází z osobní roviny a zároveň ji překračují směrem k obecnějšímu poselství,“ přibližuje kurátorka výstavy Pavlína Pyšná.
Radim Hanke (*1963) patří do okruhu našich nejvýraznějších sochařů současnosti, mezi kterými se vyhraňuje pevným ukotvením ve figurálním projevu. Na výtvarné scéně se pohybuje od 80. let minulého století, kdy vystudoval sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a poté se usadil ve Zlíně. Autor se věnuje nejen volné sochařské tvorbě, kterou rozvíjí v kontextu s dalšími médii – zejména kresbou – ale má za sebou také řadu výjimečných monumentálních realizací ve veřejném prostoru. Ve Zlíně je to například pomník Tomaše a Jana Antonína Bati (2007-2010) a socha Emila Zátopka (2014), ve Vyškově pomník obětem první světové války (2017-2018) a pomník nenarozeným dětem (2023), v Otrokovicích pomník Jana Antonína Bati (2022), nejnověji v Brně socha Marie Restituty Kafkové (2025) a mnohé další.
„Na mou výstavu do galerijního prostoru se přestěhovaly sochy, kresby a obrazy z polic, šuplíků a koutů ateliéru, zastrčené a některé dlouho neviděné. Začnou znovu ožívat a rozmlouvat neslyšně mezi sebou i s diváky. Mnohé tyto objekty dělí od sebe doba vzniku, a to i víc než 30 let. A tak se vlastně vracím v čase a jsem zvědav, jak tato konfrontace nejstarších vedle nejnovějších dopadne… V novém prostoru začnou také, myslím si, asi i jinak „dýchat“,“ popisuje umělec Radim Hanke.
Více se zájemci dozví také na komentované prohlídce výstavy s autorem, která se uskuteční v úterý 29. července v 17 hodin.
Daší informace na www.galeriezlin.cz.
