Tomáš Žemla se narodil roku 1984 v Trnavě. V letech 2003 - 2007 studoval na pedagogické fakultě UKF v Nitře. Nyní žije a pracuje v obci Špačince na Slovensku.
Na této výstavě se Žemla představuje pracemi z posledních dvou let, a opět je věrný tématu, kterému se věnuje dlouhodobě, tématu krajiny. Představeny jsou dva cykly, Defragmentation s většími formáty obrazů a menšími trojobrazy z cyklu Topochronology. V této sérii řeší proměnu stejného výseku krajiny v různých fázích dne. Maluje konkrétní krajinu, kterou však svým specifickým způsobem malby často přivádí až na samou hranici abstrakce.
Autor k obrazům na výstavě uvádí:
Při uvažování nad tvořivým procesem v prvních fázích vývoje cyklu jsou pro mne hraniční hlavně mantinely v oblasti obsahu. Cílem je pro mě vytvořit si pomyslné hranice, ve kterých budu sérii realizovat. Podobně to tak bylo i v sérii Topochronology.
Tento cyklus primárně vznikl náhodně, s jednoduchým podvědomým nápadem shrnout chronologii dne určitého krajinného polocelku ve světelných variacích. Už při mapování návrhů a cílených návštěvách krajiny ve třech fázích dne: poledne, podvečera a noci jsem si všiml velmi jednoduchého detailu, který zpočátku bránil přesně definovat můj navrhovaný cíl.
Po pár dnech jsem si při sestavování návrhů uvědomil, že fotografické návrhy nesedí, z důvodu „jen“ několikametrové odchylky při fotografování, která častokrát vytvářela velký posun aditivních přírodních scén. Tak jsem si začal na bodech, ze kterých jsem fotografoval, dělat značky.
To byl začátek, kdy vizuální představa splyne s dříve podvědomým nápadem do vědomé metodiky. Tedy u těch značek, kterými jsem větvemi v krajině vytvářel vlastní topografické body, jako bych do svého virtuálního gps zakresloval místa, která jsem následně malířsky zmrazil v časové vizuální chronologii.
Záměrně jsem nevyhledával nějaká pěkná místa, „kalendářové“ pohledy, nýbrž banální fragmenty krajiny, kde nic s výraznou estetickou hodnotou příliš nevyčnívá.
Tak jak světlo během dne formuje daný prostor, stejně i absorpce vzdušného prostoru mění světlo a pohlcuje ho. Ať mlha nebo nízký úhel zapadajícího slunce na obloze v zimních měsících ubírá na světelné intenzitě a barevnosti. To všechno jsou mementa, paměť světla v prostoru a času.
Tomáš Žemla (*1984) je velmi technicky zručným a specifickým malířem a grafikem, který se v posledních letech věnuje výhradně krajinným námětům. Unikátní je zejména technikou malby, kdy pomocí navrstvených čárek promítá do krajiny pointilistickou jemnost, přesnost, těkavost a vzdušnost. Usiluje rovněž o minimalismus, který je všudypřítomný. Projevuje se volbou skromných námětů a jejich častou středovou / osovou souměrností. Jako grafik pracuje podobně. Práci s papírem ovšem rozšiřuje ještě o oblast experimentu, takže mnohdy vznikají např. metamorfované ruční papíry nebo technicky rozmanité diptychy.
Má za sebou bohatou mezinárodní zkušenost. Absolvoval již přes dvacet výběrových bienále, které byly např. v Číně, Japonsku, USA, Mexiku, Kanadě a Itálii. V rámci mnoha kolektivních výstav se podíval např. do Francie, Polska, Řecka nebo Belgie, kde často vystavuje i samostatně. Účastnil se také tří mezinárodních grafických symposií – mezinárodní grafické symposium v Guanlan v Číně (2018, 2016), mezinárodní tiskařské symposium v Mojmírovicích na Slovensku (2014) – a je držitelem dvou ocenění – čestné ceny na mezinárodním grafickém bienále Jose Guuadalupe Posada v Mexiku (2017) a třetího místa na mezinárodním grafickém bienále v Bukurešti (2014). Získal rovněž stipendium od Pollock Kasner Foundation, který patří do pětice nejvýznamnějších stipendií ve světě umění (2019) a slovenská scéna pozná Tomáše Žemlu např. skrze výstavu Pole v Danubianě (2022).
V České republice pak v posledních letech také vystavoval na společné výstavě v kroměřížské galerii Pekelné sáně, zúčasnil se šestého ročníku výtvarného sympozia pořádané Alšovou jihočeskou galerií, kde ještě letos chystá další výstavu. (zdroj: Jan Čejka Gallery)
