Obsahem jeho obrazů je vyjádření existenciálního napětí mezi bytím a nebytím, střet fyzického a duchovního s možností transcendence. Paul vnímá v pomíjivosti hmoty ono podstatné sdělení, nadčasové světlo, které není v obraze jen stopou barvy na plátně, ale duchovní energií vyzařující z malby. Metaforický název výstavy, inspirovaný stejnojmenným obrazem imaginární tváře upřeně hledící na diváka odkazuje k tomu, co překračuje možnosti lidského chápání. Člověk stojí ve své pomíjivé každodennosti se svými skutky i myšlenkami tváří v tvář vůči stvořiteli, a personifikace Boží tváře je v Paulově obraze pouze symbolické vyjádření vztahu mezi člověkem, jeho svědomím a tím, co ho přesahuje. Ve své tvorbě vychází Jan Paul z vlastní zkušenosti a tvůrčí imaginace a jeho díla nesou nezaměnitelný rukopis. V apelativním obsahu svého díla projevuje autor nedůvěru v adoraci člověka jako spasitele lidstva. Na jedné straně reálná skutečnost života, často krutě nesmlouvavá, na straně druhé spiritualita a tajemství. Střet profánního a duchovního, to je hlavní téma Paulova malířského usilování.
Jan Paul / 1956 Příbram / akad. malíř, výtvarný kritik a publicista V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. V letech 1979 – 1985 studoval na AVU v Praze v atelieru A. Paderlíka. Maloval, vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii, a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka. Od roku 2004 maluje prsty bez použití štětců. Kromě výtvarné tvorby (malba, grafika, sochařství, fotografie) se věnuje kurátorství výstav, výtvarné publicistice a kritice (RR, Kontexty, internet a tisk), psaní básní, hudebních textů a prózy (Deník pošetilého milence; 2006, O štěstí v umírání; 2011, Mrkací panenka, 2020). Zabývá se hudbou - zpěv, kytara, foukací harmonika. Je členem Syndikátu novinářů a Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Žije a pracuje v Praze.
