V novém výstavním cyklu se představí výstavy Přibližná místa Petra Veselého a Tomáše Hlaviny; Bytosti jako on s díly Jakuba Matušky a Astronavigace Vladimíra Houdka. Tyto tři výstavy pod kurátorským vedením Davida Koreckého doplní čtvrtá výstava Hladina se sochařskými díly Lubomíra Jarcovjáka a kurátorským přispěním Markéty Hamzové. Jedenáctý výstavní blok přinese příležitost nových zážitků spojených s uměním, poznání různých uměleckých přístupů a tvorby současných umělců. Můžete ho navštívit do 21. 12. 2025. Ve stejném termínu proběhne vernisáž výstavy První, kdo zlomil desku… Milana Knížáka, která nabídne ke zhlédnutí kolekci umělecky zpracovaného nábytku v kontextu architektury, jedné z oblastí autorova širokého záběru. Tato výstava se uskuteční v kurátorské režii Karolíny Juřicové.
Sál č. 1: Petr Veselý a Tomáš Hlavina | Přibližná místa | kurátor: David Korecký
Společná výstava sochaře Tomáše Hlaviny a malíře a básníka Petra Veselého se dotýká paradoxu nepředmětného světa vytvářeného předměty. Výraz Za sloupem definuje k situaci, kdy sloup jako určité a pevné, materiální vymezení místa je výchozím bodem, ale naše pozornost je naváděna neurčeným směrem a na neurčenou vzdálenost, někam za. Do úkrytu před nepřítelem, do dálky z potřeby uniknout nebo touhy objevovat.
Sál č. 2: Jakub Matuška | Bytosti jako on | kurátor: David Korecký
Bytosti na obrazech Jakuba Matušky vyvolávají empatii a není důležité, jestli je obdivujeme nebo s nimi soucítíme. Cesta skrze jemnou záclonu kresebných a malířských technik k individuální výpovědi o reflexi existence je přesně to, k čemu nás autor vybízí. Není to ale ladná jízda velkou rychlostí, na této cestě je víc překážek, o které lze zakopnout, než bývá běžné. Krok vpřed a vzad před Matuškovými obrazy je pohyb, který připomíná průzkum nesnadného terénu, připodobňuje přitažlivost a ostych zároveň.
Sál č. 3: Vladimír Houdek | Astronavigace | kurátor: David Korecký
Výstava tzv. žluté série Vladimíra Houdka má slovy autora být jistým uzavřením tohoto cyklu, dokončením, odevzdáním. Zdá se, že to není možné. Autor se vzdaluje, obrazy pulzují a jejich svět symbolů zůstává vrytý do paměti jako oči kočky, kterou náhle zahlédnete u krajnice při jízdě v noci. Když zastavíte a podíváte se vzhůru, ta dvě světla tam stále jsou. A ony se pohybují. I Vladimír musí jet po chvíli dál, a pracovat na nových cyklech. Žlutá série je korpusem navigačních znaků a pomůcek, střelek kompasů, jazýčků sextantů, září majáků a supernov, navigací imaginace.
Sál č. 4: Lubomír Jarcovják | Hladina | kurátorka: Markéta Hamzová
Minimalismus není pro ty, co nemají co říci. Pokud nemáte obsah, forma to nedožene. Prázdné formy jsou prázdná slupka, pleva, kterou odnese vítr, odvane čas. U Lubomíra Jarcovjáka se toho není třeba obávat, jeho formy nejsou prázdné ani užitkové. Promlouvají jazykem symbolů. Také manýra formy je vyloučena. Autor postupuje formou experimentu, pozoruje a postupně nachází tvar. Myšlenku sděluje, ale nevnucuje. Jeho formy se nedožadují pozornosti, ale umí zaujmout.
Půdní prostor nad galerií: Milan Knížák| První, kdo zlomil desku… |kurátorka: Karolína Juřicová
V 60. letech začíná Milan Knížák systematicky rozvíjet svůj originální přístup k věcem každodennosti a přetváří je v umělecké objekty. Nábytek přestává chápat jako pouhý funkční prvek interiéru a proměňuje jej v artefakt, který může nést ironii, humor i kritický komentář. Zásahy do židlí, stolů či skříní se pohybují na hranici mezi použitelným a zcela znehodnoceným, čímž otevírá otázku užitnosti versus ideje. Paralelně začíná obalovat předměty, postavy a těla do látek a oděvů, čímž vznikají jakési živé sochy a performativní situace. Tyto akce, často s fluxusovým nádechem, bourají tradiční kategorie sochařství, malby i divadla. Knížák postupně rozvíjí osobitý vizuální jazyk, v němž se spojují objekty, oděvy, performance a prostředí. Výsledkem je téměř gesamtkunstwerk – celkové umělecké dílo, kde se jednotlivé disciplíny prostupují a navzájem ruší své hranice.
