Nechybí rané obrazy ze 70. let 20. st. inspirované Marcem Chagallem, kovové plastiky z přelomu milénia či nejuvolněnější díla „modrého období“ posledních měsíců. Milovníky klasických „Synků“ potěší malby s umělcovými typickými náměty: vesničkami, městečky, blatenskými zákoutími, hlavami, ptáky a rybami, krajinami i veselými figurálními příběhy. Poprvé ve větším rozsahu vystaví také malby na papíře. Jaromír Zemina pokřtí v rámci vernisáže monografii o Josefu Synkovi, kterou Městské muzeum vydává a k níž tento přední historik a teoretik umění napsal předmluvu. Výstava pokračuje také v Galerii v Íčku – v Infocentru Blatná.
Josef Synek (*1944) si ve svých začátcích vysloužil přezdívku „jihočeský Chagall“ – figury na obrazech bezstarostně létaly (a občas ještě létají) nad malebnými vesničkami. Později se přiklonil k větší expresi. Inspirovali jej další umělci, jako byl Pablo Picasso, Jean Dubuffet, Jean-Michel Basquiat, César Baldaccini ad. Umělecké styly totiž rád střídá, a proto o sobě prohlašuje, že se pohybuje mezi naivním a moderním projevem. Jeho celoživotní touhou je osvobodit malbu a dojít ke spontánnímu uvolněnému projevu. Tak, jak malují děti. A poslední roky se mu to daří. „Prý pořád maluju jako dítě. Ale vždyť je to dobře. Picasso také říkal, že v patnácti maloval jako Raffael a pak se celý život snažil malovat jako dítě.“
Ač býval samoukem, během svého života si Josef Synek vytvořil neochvějné postavení mezi profesionálními malíři. Téměř celý život byl zaměstnán jako automechanik v Rybářství Blatná, ale své velké vášni se věnoval každou volnou chvíli. Maloval, kreslil, vytvářel grafiky a kovové plastiky. Nejprve vystavoval s českobudějovickou skupinou amatérských výtvarníků Radost, s dalšími jihočeskými malíři pořádal úspěšné blatenské salony, později se přidal ke skupině Kruh 89. Tu po revoluci založili umělci, kteří nemohli nebo nechtěli za komunistického režimu vystavovat. V roce 1990 stal se členem Asociace jihočeských výtvarníků, a tak definitivně stvrdil přechod do „profesionálního ringu“. Dva roky před důchodem, v roce 2006, odešel na volnou nohu a od té doby se plně věnuje tvorbě.
Synkův blatenský ateliér je pro něj zásadním útočištěm, kam se zavírá před světem a kde hledá svůj „ráj na zemi“. Svými obdivovateli bývá označován jako malíř radosti a štěstí. Jeho laskavý smysl pro humor se projevuje
i v názvech obrazů, např.: Evo, ty jsi anděl; Kaštan kvete a Karlovi to hlavu plete; Červená, modrá pro blázny dobrá; Klíčení a květináče na zahradě u Voráče; Listy, strom a Eva v tom; Vy mluvíte o voze a já o koze; Červená jablíčka na zahradě u strýčka ad.
„Kontinuita a celistvost tvorby Josefa Synka se objevuje především v jeho domově v Blatné. Tam se naplno ozřejmuje svébytný a ucelený svět, spjatý s osobností člověka jasného a otevřeného, s neustálým sklonem k ironii
(i na svůj vrub), přitom bez ostnu zloby – vždy ve vlídnosti a porozumění,“ napsal historik umění Jiří Kotalík. Blatná se v Synkově tvorbě objevuje stále, i když se jeho díla v poslední době blíží k abstrakci.
Josef Synek je držitelem cen Grand Prix 2000 Pasov (mezinárodní soutěž výtvarníků z jižních Čech, Horních Rakous a Bavorska: Junge Kunst Passau) a Grand Prix 2000 (mezinárodní výstava Intersalon České Budějovice). Má za sebou na 90 samostatných a více než 120 společných výstav po celé České republice i v zahraničí. Zúčastnil se řady sympozií (zejména v Nových Hradech a v Kamenici nad Lipou). Jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách po celém světě, a to ze zcela jednoduchého důvodu – s jeho obrazy je prostě dobře.
Fotogalerie z vernisáže
Rozhovor s Josefem Synkem a kurátorkou Pavlínou Eisenhamerovou pro rádio Otava.
Josef Synek - malíř laskavého humoru
20. 5.–1. 9. 2024
Městské muzeum Blatná, út–ne 10–17 h
Galerie v Íčku, Infocentrum Blatná,
po–pá 9–12 / 13–17 h, so–ne 9–14 h
Kurátorka výstavy: Pavlína Eisenhamerová
