Na výstavě Homo Ludens, která bude zahájena v úterý 27.8. v Galerii Cella, Katalin Ladik představuje video reflektující její dosavadní básnířskou tvorbu, partitury a vizuální práce i nedávné realizace ze série „zpívajících truhel“. Tyto práce jsou doplněny ukázkami a dokumentací klíčových projektů ze šedesátých a sedmdesátých let, kdy působila mimo jiné jako členka skupiny jugoslávské neoavantgardní skupiny Bosch+Bosch.
Na zahájení proběhne performance autorky, v níž představí svou sonickou poezii ve spojení s animovaným videem, které pro Ladik připravila její vnučka Zita Király. Király ve videu objevuje surrealistickou poezii své babičky a přibližuje se k ní prostřednictvím svého vlastního animovaného světa vizuálních metafor.
Výstava si klade za cíl představit Katalin Ladik jako umělkyni, která je schopna neustále přicházet s novými nápady, vracet se k minulým projektům a aktualizovat je pro 21. století, ale především vždy pozorně poslouchat a interpretovat své okolí prostřednictvím vlastního sonického jazyka.
Katalin Ladik (*1942) je maďarská umělkyně, performerka a básnířka narozená v Srbsku a aktuálně usazená v Budapešti. Přestože o sobě mluví předně jako o básnířce, nechává poezii zcela otevřené hranice, což v její tvorbě znamená volný přesun od psaného textu k vizuálním kolážím a grafickým partiturám, k performancím a akcím, vokálním interpretacím psaného či vizuálního znaku nebo třeba k rozhlasové a divadelní tvorbě. Od počátku sedmdesátých let začíná ve svých performancích využívat vlastní tělo a stává se jedním z nejvýraznějších hlasů feministického umění ve východním bloku. V současné době spolupracuje se svým partnerem Josefem Schreinerem.
