Výstava Skrze vrstvy na zámku ve Zlíně ukazuje práci sklářské designérky Miroslavy Ptáčkové

Události - obrázek Výstava na zámku ve Zlíně představuje skleněná výtvarná díla zlínské umělkyně Miroslavy Ptáčkové. Pod názvem Skrze vrstvy najdou návštěvníci ve výstavních sálech Hedvika skleněné obrazy i jiné objekty.

Na zámku ve Zlíně je sklářská designérka Miroslava Ptáčková (rozená Kupčíková) „doma“. Od roku 2015 zde pracuje v Galerii Václava Chada a jako kurátorka také připravuje výstavy jiných umělců. Teď mají návštěvníci zámku možnost si prohlédnout její práce.

foto k článku„Mirka Ptáčková je křehká i pevná zároveň. Nejen ve své tvorbě, je taková i v životě Je oduševnělá. Její objekty obsahující sklo – mléčné sklo, sklovlákno, leptané sklo, hutně tvarované sklo – v různých podobách jsou místa. Jsou to místa s duší,“ přibližuje kurátor výstavy Pavel Preisner. S duší, ovšem tentokrát myšleno s gumovou duší, umělkyně také často pracuje. Přímo ve sklářských hutích do skla vypouští vzduch z různě velkých duší a formuje tak své skleněné objekty. Do jiných gumové duše přímo komponuje jako součásti díla.

foto k článkuDále vytváří skleněné obrazy evokující krajinu. „Postupuje tak, že na skleněnou tabuli lepí černou syntetickou barvou rastr, mřížku ze sklovlákna. Otiskem začerněné mřížky na bílý papír vznikají grafické listy, charakteristické tím, že každý otisk je jiný, na rozdíl od klasické grafiky,“ doplňuje Pavel Preisner. Nejnovějšími pracemi sklářské designérky jsou proškrabovaná zrcadla. S nimi zachází tak, aby se lidé dívali ne do zrcadla, ale na zrcadlo – jsou z obou stran proškrabována. Výsledkem pak jsou lyrické obrazy.

Mirka Ptáčková slovy Pavla Preisnera

„…seděl na zídce a komíhal nohama. Bublifukem, v jehož válci bylo mleté sklo, pouštěl na svět bubliny, které se amébovitě snášely na zem a hranatěly. Některé z nich jako létající koberce utkané ze skleněných vláken si lehaly na zem a tvrdly…“ (Bílý sešit, nedávno)

foto k článkuMirka Ptáčková (1990) je křehká i pevná zároveň. Je oduševnělá. O duši a duších ještě bude řeč. Je křehká a pevná nejen ve své tvorbě, je taková i v životě. Křehkost a pevnost, soustředění se na všechno, co dělá. Ať už je to její umění, anebo kurátorství výstav – umění těch druhých.

Mirka má dobrý základ, co se týká řemesel. Nejprve studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor Kamenosochařství (2005-2009), potom absolvovala obor Design skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně (2009-2014). Dokáže přidáváním materiálu – hlíny udělat portrét i figuru, ubíráním materiálu – kamene cokoliv. Umí zacházet se vzduchem. Na UTB začala nalézat sama sebe, jak se říká.

foto k článkuMirčiny objekty obsahující sklo (mléčné sklo, sklovlákno, leptané sklo, hutně tvarované sklo) v různých podobách jsou místa. Jsou to místa s duší. Dovolím si zde zdánlivě prvoplánové uplatnění dvojice významů slova duše. Skutečně, některé objekty obsahují gumovou duši, někdy nafouknutou, někdy nafouknutou částečně. A jindy je splasklá duše křížením přetažena přes tabule skla. A všechny ty realizace mají i svou duši ve spirituálním významu. Ne v prvním plánu ovšem. Jsou objekty, kde je sklo a duše ve vyrovnaném poměru. A jsou objekty, které mají perforovanou duši jako pokožku – sklo je uvnitř a perforovací proniká vnitřní světlo. Je tu taky foukané sklo, kdy to fouknutí je realizováno vypouštěním vzduchu z duše do sklářské píšťaly a dává tak sklu tvar. Na začátku této Mirčiny etapy byl nález duší v otcově garáži. Náhody neexistují! Od té doby používá tato gumová kola ve velikosti od dětského kočárku až po kolo z traktoru. Vzniklo z toho něco, co je původní i půvabné. Hravé. Malé chrámy v době duchem chudé. Spiritualita a elegance.

Následuje cyklus skleněných obrazů. Obrazy evokující krajinu. Tady musím připomenout grafické listy Jiřího Johna, jeho inovativní pojetí krajiny a šrafy velkých tušových kreseb z osmdesátých let Václava Stratila, ten stejně jako Mirka pracoval kresbou lazurně. Řád krajiny. Postupuje tak, že na skleněnou tabuli (většinou 70x70 cm) lepí černou syntetickou barvou rastr, mřížku ze sklovlákna. Otiskem začerněné mřížky na bílý papír vznikají grafické listy charakteristické tím, že každý otisk je jiný, na rozdíl od klasické grafiky. Opět to jsou krajiny. Mřížky vrství na sebe, někdy síťku zvlní. Souběžně vznikají plátna drobného formátu, na které jsou natažené mesh bannery – mřížky pojednané syntetickými barvami na sklo. Jsou vícebarevné. Není jich mnoho (zatím), ale považuji je za důležité. Jsou to takové drahokamy svítící v černé řadě, o níž je řeč výše.

foto k článkuAktuální řadou Mirčiných věcí jsou zjednodušeně řečeno proškrabovaná zrcadla. Jsme zvyklí na dívání se do zrcadla, abychom si znovu připomněli svou schránku, svůj obličej. Mirka zachází se zrcadly tak, že se díváme ne do zrcadla, ale na zrcadlo. Zrcadla jsou Mirkou z obou stran proškrabována a vůbec mechanicky pojednávána. I když jsou tyto zásahy gestické, výsledkem je lyrický obraz. Jsou to fragmenty přírody. Příroda sama, neboť fragment obsahuje celek. Křehké obrazy nikoliv ve smyslu vracení pohledu pohled. Jsou to obrazy, které odrážejí cosi, co je mnohem víc, než jen pohled do „poškrábaného“ zrcadla.

Skleněné obrazy z cyklu vrstvení černých mřížek byly vystaveny vloni v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku. Vedle skleněných obrazů tady Mirka vystavila i drobné kresby – malby štětcem a tuší. Jemné, subtilní, a přitom monumentální krajiny. Nejsou to marginálie a je jich velká řada. Tuto výstavu považuji na cestě Mirky za významnou, protože kurátor výstav ve zmíněné galerii Mirek Koval si vybírá. A vystavující tam tímto dostává jakési posvěcení.

foto k článkuV roce 2020 byla Mirka oceněna. Vyhrála Secondary archiv. To je ocenění od Katarzyna Kozyra Foundation (Polsko), ve spolupráci s Meet Factory (ČR), Easttopics (Maďarsko) a Bjornsonova (Slovensko). V rámci Open Call pro umělce – ženy narozené po roce 1989, pro všechny umělecké obory, z každé země V4. Za Českou republiku byla vítězkou právě Mirka Ptáčková.

Myslím si, že Mirka, aniž by o to urputně usilovala, míří do světa.
Pavel Preisner

Výstava Skrze vrstvy je přístupná ve výstavních sálech Hedvika v prvním poschodí zámku ve Zlíně od 3. 11. 2021 do 27. 2. 2022. Otevřeno je vždy od úterý do pátku od 13 do 17 hodin. V předvánoční době je prodloužená otvírací doba 18.-19.12. od 10-18:00, 21.-23.12. od 13-18:00, 27.-30.12. od 10-18:00. Vstupné je v jednotné výši 50 Kč. Otevřeno je také během Zlín Design Marketu – 26. 2. od 10 do 20 hodin a 27. 2. od 10 do 16 hodin. Mimo uvedené termíny je možné si domluvit individuální prohlídky 2-3 dny předem na e-mailu galerie@zlinskyzamek.cz.

Výstava je uspořádána za finanční podpory Státního fondu kultury ČR, Zlínského kraje a Statutárního města Zlína.

Více na www.ptackovamiroslava.com

Skrze vrstvy / Miroslava Ptáčková
Výstavní sál Hedvika v prvním poschodí zámku ve Zlíně
3. 11. 2021 do 27. 2. 2022

Autor / zdroj:
Publisher: iUmeni.cz

Výstava Skrze vrstvy na zámku ve Zlíně ukazuj… - www.iUmeni.cz ()

Zpět na výpis


Další události


Aukční síň ARTHOUSE Hejtmánek- Prodejní výstava: 9.9. - 16.10.2022

Knižní akce

Ve vlnách / In Waves
Ve vlnách / In Waves
Možnosti vesnice. Portréty architektonické proměny českého venkova
Možnosti vesnice. Portréty architektonické proměny českého venkova
Kamil Lhoták: SIC ITUR AD ASTRA
Kamil Lhoták: SIC ITUR AD ASTRA

Z ostatních rubrik

Knižní novinka

Zahrady mnicha Rabinoviče

Pavel Babáček - webdesigner, graphic designer, html coder