Anna Zemánková Radostné poselství do neznáma

Události - obrázek Anna Zemánková (1908‒1986) je nejznámější českou autorkou art brut / outsider art a patří také mezi jeho nejvýznamnější představitele v mezinárodním kontextu. Již roku 1980 její díla získala Collection de l´Art Brut ve švýcarském Lausanne, kde se roku 2017 konala také její samostatná výstava.

Přelomový úspěch znamenalo zařazení jejích kreseb do mezinárodní expozice na Bienále současného umění v Benátkách roku 2013. Pravidelně se účastnila trienále INSITA v Bratislavě, českému publiku ji ale představila především výstava L´art brut – umění v původním (surovém) stavu, kterou roku 1998 pro Galerii hlavního města Prahy uspořádala Alena Nádvorníková, a následně retrospektiva Oinirické vize Anny Zemánkové, kterou pro Muzeum umění Olomouc, Galerii Klatovy/Klenová a Galerii výtvarného umění v Ostravě připravil v letech 1998‒2000 kurátor Arsén Pohribný.

foto k článku Anna, dívčím jménem Veselá, se narodila roku 1908 v Hodolanech u Olomouce. Výtvarné tvorbě se věnovala už v mládí, nicméně se vyučila zubní techničkou. Dentistickou praxi úspěšně provozovala až do narození dětí, jejichž výchově a péči o domácnost následně obětovala nejen zaměstnání, ale i své malování. Roku 1948 byl Annin manžel, plukovník Bohumír Zemánek povolán do Prahy, kam se rodina se třemi dětmi odstěhovala. Na sklonku 50. let našli Annini synové na půdě kufr s matčinými obrázky z mládí a přiměli ji, aby se ke svému koníčku vrátila. Zprvu se bránila, „měla přeci své povinnosti“, ale záhy své dávné vášni znovu propadla. Vstávala časně, mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, a ve stavu mezi bděním a sněním vytvářela za doprovodu klasické hudby velkorysé kompozice svých obrazů, které pak vyplňovala stovkami precizně prokreslených detailů.

foto k článku „Když se podívám, co jsem stvořila, je mi dobře. Je mi strašně dobře,“ přiznala roku 1980 v rozhovoru se sběratelem Pavlem Konečným. A stvořila toho mnoho – tisíce „květů krásnějších, nežli stvořila příroda.“ Ta se ostatně stala její hlavní, přirozenou inspirací. V rané tvorbě Anny Zemánkové z počátku 60. let je ještě zřetelná snaha přiblížit se kráse skutečných květin, velmi brzy však realitu přemohla její bezbřehá imaginace a pod jejíma rukama se rodily biomorfní fantaskní útvary, které stejně tak mohou připomínat buňky pod mikroskopem, jako tělesa řítící se vesmírem – a nezáleží na tom, zda jsou nakresleny na čtvrtce A1, nebo na papírku o rozměru 7 × 10 centimetrů.

foto k článku Formáty papíru autorka měnila stejně často a nepředvídatelně jako metody své práce. Nejprve malovala temperou, brzy si ale oblíbila suchý pastel, který se stal její dominantní technikou. Drobounké detaily vykreslovala tuší a později propiskou, některé kresby perforovala, reliéfně je protlačovala, vystřihovala a plasticky modelovala, vyšívala je barevnými bavlnkami a viskocelem nebo do nich aplikovala skleněné diamanty či flitry. V 70. letech si oblíbila satén, ze kterého vyráběla křehké koláže. Všechny tyto fasety jejího díla budou prezentovány na výstavě v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, která její tvorbu vlastní již od roku 1980. Tato díla z majetku SGVU v Litoměřicích budou také součástí výstavy, kterou připravila její vnučka Terezie Zemánková, autorka připravovaného katalogu této výstavy a současně monografie Anny Zemánkové, která byla vydaná v loňském roce (spolu s Anežkou Šimkovou).