Temnota ve skle – světlo v obrazech

Události - obrázek Tak se jmenuje výstava, která představí díla sklářského výtvarníka a malíře Mariana Volrába. V Galerii Václava Chada ve zlínském zámku byla za přítomnosti autora otevřena 17. března 2016.

Některá díla byla dokončena těsně před zahájením výstavy a uvedena na veřejnosti vůbec poprvé.
Marian Volráb patří k výrazným českým tvůrcům zabývajícím se sklářskou tvorbou a malbou. Jeho díla jsou součástí sbírek českých a světových galerií i veřejného prostoru. Zlínské veřejnosti představí svou práci na výstavě v Galerii Václava Chada, která potrvá až do 20. května.

foto k článku Autor má vyhraněný umělecký rukopis. Na své skleněné plastiky používá tavené sklo, jež upravuje rytím a broušením na hrubých kotoučích odlišných zrnitostí. „Charakteristické je pro něj potlačování, ukrývání vlastností samotné amorfní látky a zkoumání možností zvoleného média,“ vystihuje podstatu Volrábovy tvorby Miroslava Kupčíková, kurátorka výstavy, a upozorňuje na působivé kontrasty ploch a detailů, drsnost, odolnost materiálu vůči broušení a rytí. „Intenzita jeho práce vytváří další prostorovou dimenzi, můžeme zde vidět jeho vlastní autentický pohled a umělecké vyjádření,“ přibližuje kurátorka. Autor se soustavně zajímá o člověka, jeho pocity, prožitky, vztahy. V expozici zlínské výstavy jsou to například plastiky Sklíčenost, Únik, Spěch nebo Zastavení.

Komentované prohlídky je možné si objednat na tel. č. 602 560 020.

Marian Volráb (narozen 1961 v Příbrami)

foto k článku Volrábova umělecké cesta byla předurčena už rodinným sklářským zázemím. Vystudoval SUPŠS v Kamenickém Šenově během let 1978 – 1982, obor rytí skla u Josefa Kochrdy a následně VŠUP v Praze pod vedením prof. Stanislava Libenského a Jaroslava Svobody (1982 – 1988). Bezprostředně po ukončení studia se stal asistentem prof. Vladimíra Kopeckého na VŠUP v Praze. Jeho tvorbu mapuje nespočet děl, které lze nalézt od devadesátých let ve sbírkách světových muzeí, galerií moderního umění nebo ve veřejném prostoru. Volráb patří ke střední generaci českého uměleckého sklářství. Je členem umělecké skupiny Rubikon, která je spojením českých sklářských uměleckých osobností s vyhraněným a osobitým uměleckým rukopisem.

Od počátku osmdesátých let se Volráb kontinuálně zabývá plastikou. Používá tavené sklo, jež upravuje rytím a broušením na hrubých karborundových kotoučích odlišných zrnitostí, což mu umožňuje v této mnohosti poloh proměnlivým tlakem ovlivňovat intenzitu stopy. Jak sám autor podotýká „Mé představy mnohdy nabývají konkrétních tvarů až přímo pod kotoučem. Někdy se sklo zachová naprosto nečekaně a původní záměr se musí změnit.“

foto k článku Charakteristické je pro něj potlačování, ukrývání vlastností samotné amorfní látky a zkoumání možností zvoleného média - v objektech nespatříte čistý leštěný povrch, ale naopak působivé kontrasty ploch a detailů, drsnost, odolnost vůči syrovému odebírání materiálu broušením a rytím. Volrábovy plastiky i reliéfně ryté přejímané objekty přesahují svojí formou a výrazem rámec základních vlastností skla jako materiálu; i když plastiky mohou působit staticky, uvnitř se odehrává dynamický děj, který narušuje harmonii čistého materiálu.

foto k článku Intenzita Volrábovy práce vytváří další prostorovou dimenzi, kterou vnímáme při pohledu na detailně propracovaných skulpturách. V těchto dílech můžeme vidět jeho vlastní autentický pohled a umělecké vyjádření, jsou nositelé jeho percepce okolního světa prostřednictvím vyjádřeného obsahu ve skle. Volrábova tvůrčí cesta se netýká pouze oblasti ateliérové sklářské tvorby, ale paralelně vzbuzuje pozornost i malba, ve které barvu - podobně jako ve skle – používá jako nástroj plastického vyjádření prostřednictvím formování různých struktur. Ve svých dílech se odevzdává a my vnímáme soustředění, osobní prožitky. Malby jsou plné zachyceného světla a citlivosti. Tematicky vychází z obdobných prvků, což můžeme pozorovat i v expozici zlínské výstavy – soustavně se zajímá o figuru, zachycuje ji skleslou, uvězněnou, osamocenou, kterou můžeme spatřovat v plastice Sklíčenost (2014) nebo v nejvýraznějším díle Únik (2014). Člověk v každodenním shonu Spěch (2015) nebo zklidnění v Zastavení (2015). Pozorujeme projevy intimních prožitků, pocitů a vztahů lidského jedince (Blízká bytost I. - V., 2012) a zároveň se do popředí dostává lidská bytost, která je deformovaná v různých pozicích nebo se skrývá uvězněná ve svých myšlenkách a vnitřní krajině Profil (2015).