„Kniha D.O.M.E.K. může stát na začátku dost podstatné změny názorů na architekturu a prostředí u mnoha dětí a tím pádem i u jejich rodičů a prarodičů. Nejde o to, že by každý dům musel být výrazně individuální, expresivní, charakteristický, zapamatovatelný, jak nám to ukazují dobře ilustrované příklady z celého světa, ale že takový být může. Že si takový dům může postavit třeba náš soused a my budeme mít pro jeho touhy a přání pochopení. Ale možná úplně stačí, že D.O.M.E.K. svým dětem s chutí přečteme a společně se pak na zahradě nebo v pokoji pokusíme o vlastní realizaci volně inspirovanou touto knihou,“ píše o smyslu knihy Adam Gebrian (2014).
Pro dospělého obyvatele – čtenáře je D.O.M.E.K. možná trochu těsný…
V knize najdeme 35 příkladů staveb určených k bydlení nebo dočasnému obývání (např. pro několikahodinový čajový rituál), které nejsou tak docela úplně tradiční. Jsou zvláštní především svojí podobou, kdy autoři knihy svým výběrem poukazují na to, jakých tvarů a barev může dům nabývat, a čím vším se může architekt inspirovat. Každé stavbě jsou věnovány přibližně čtyři strany, na kterých se čtenář seznámí s podobou domu (exteriérem i interiérem), se jménem architekta, z jakých materiálů je dům postaven, jestli stojí ve městě, na vesnici či na samotě. Také se čtenář mnohdy dozví, co bylo základní pohnutkou zadavatele či architekta ke stavbě takového netradičního obydlí a zrovna tak je seznámen s přednostmi a „vychytávkami“ takového bydlení.
Jazyk knihy bere ohledy na dětského čtenáře (kniha je doporučována dětem od šesti let výše). Autoři např. nehovoří o sociálním zařízení domu, ale o tom, kde se dá „vykakat“ („Dům Vajíčko“ v Japonsku). Informace jsou stručné, stěžejní jsou v knize ilustrace. Zvídavý a starší čtenář si však informace může doplnit jinde (viz níže).
Nejstarší dům, který je v knize představen, pochází z roku 1963. Většina domů však byla navržena a realizována až ve 21. století. Větší polovina prezentovaných domů se nachází v Evropě, takže je docela reálné v rámci letní dovolené s dětmi některý dům navštívit, udělat si k němu zajížďku. Ze zemí v minulosti podléhajících moci a vlivu Sovětského svazu je však v knize představené pouze Polsko (vzhledem k národnosti autorů je to logické). Zamýšlel-li jsem se nad tím, který dům postavený v České republice by mi zapadal do kontextu knihy, napadla mne olomoucká Vila na sile architekta Tomáše Pejpka. „Pokud se dnes rozhlédneme po kvalitě většiny realizací rodinných a bytových domů v Česku, objevíme až překvapivou konzervativnost, která nám v běžných národních charakteristikách nebývá často přiřazována. Přesto to tak je. Možná to souvisí s kvalitou vzdělávání a faktem, že se vyučování základních principů estetiky často odehrává ve volitelném předmětu, a to až na střední škole. To už je trochu pozdě,“ hodnotí situaci u nás Adam Gebrian (2014) a poukazuje také na důležitost (a do jisté míry absenci) estetickovýchovného vzdělávání u nás. S neobvyklým a velmi originálním způsobem bydlení pro bezdomovce pak současným projektem Gregory koketují na Slovensku. Koneckonců na newyorský Dům pro bezdomovce je v knize D.O.M.E.K. také vzpomenuto. Nejvíce je pak z evropských států zastoupeno Nizozemsko, ve kterém najdeme tři domy. Země malá svojí rozlohou, ale známá svobodomyslností (a svobodomilností) svých občanů.
Největší zastoupení – pět domů – však v knize má Japonsko. Jedním z japonských domů je „Dům záclonka“ od Shigeru Bana, letošního laureáta prestižní Pritzkerovy ceny za architekturu. Právě díky této skutečnosti byl Shigeru Ban jeden z mála architektů v knize, kterého jsem znal (článek o něm od Adama Gebriana, kde můžete vidět Dům záclonka na fotografii – doporučuji, je to velmi působivé). Jiný, mně již dříve známý architekt, pak byl Rem Koolhaas, hlavní kurátor letošního 14. bienále architektury v Benátkách. Mimo jiné se podílel na navrhování obchodního centra FORUM Nová Karolina v Ostravě, ve kterém jsem nedávno přes deset minut hledal východ :) I přestože Rem Koolhaas pochází z v knize bohatě zastoupeného Nizozemí, jeho prezentovaný dům se nachází ve francouzském Bordeaux.
S návrhy a realizacemi dalších, mně neznámých architektů, jsem se blíže seznámil díky „rozcestníku“ na výše uvedených webových stránkách „Domku“, případně na webových stránkách projektu archiweb.cz. Listování knihou tak bylo zajímavým a obohacujícím dobrodružstvím pro mne, což teprve pro děti :)
autor: Jiří Přivřel
