Na obraze nevidíme pouze tělesná postižení, která jsou kompenzována holemi, berlemi a dalšími dobovými dřevěnnými ortopedickými pomůckami (evidentně jsme zde ještě v době před vynalezením a využíváním invalidního vozíku).
Osoby na obraze mají pootevřená ústa, ze kterých vylézá napůl jazyk, což svědčí i o neurologických, psychiatrických nemocech a duševních poruchách a postižení mozku. Podivné pokrývky hlav protagonistů obrazu také svědčí o tom, že Brueghel nechtěl vyjádřit pouze fyzické postižení, ale i duševní. Jak velké bylo umění tohoto mistra, že dokázal z tak negativního tématu, od kterého by běžně na ulici mnoho lidí odvrátilo zrak, vytvořit poutavé a dojemné umělecké dílo.
Nechce se mi věřit, že by umělci šlo o pouhé pobavení. Spíše se domnívám, že se jedná o obraz významově mnohovrstevnatý. Historikové umění poukazují na to, že žebráci na sobě mají bílou látku s liščími ohony, která připomíná hermelín, královský plášť, což by bylo možné vysvětlit i nábožensky, neboť Brueghel religiózní tematiku zpracovával. V Matoušově evangeliu Ježíš praví: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ Pokud se na obraz podíváme z tohoto úhlu pohledu, tak vyplyne obsahová tajemnost tohoto mistrovského díla, která dokládá, že umělci nešlo o výsměch lidské bídy, ale že ve své genialitě dokázal vyvolat pocity soucitu.
Zajímavý je také intimní rozměr díla, který dává možnost promlouvat k divákovi velmi osobně, řekli bychom jaksi přímo do duše. Výjev se odehrává před brankou v pozadí: buď mrzáci nejsou vpuštěni do brány města, a musejí setrvávat mimo hradby, nebo jsou na nádvoří špitálu. Není rovněž vyloučeno, že branka vede do zeleného lesíku, kde se nachází hřbitov. V tom případě by umělec chtěl naznačit, že se skupina hendikepovaných nachází někde napůl cesty mezi světem zdravých a hřbitovní brankou. Kráčející postava v černém plášti, která drží v ruce košík, by mohla být jeptiška, která hladovým přinesla jídlo, nebo pečovatelka, která vybírá almužnu.
Brueghel dokázal vybrat nadčasové téma a estetizovat lidskou nemoc takovým způsobem, že nás pohne k tomu i v životě s chorobou vidět smysl a hodnotu života. Když se na obraz díváme, stáváme se jaksi součástí této hendikepované společnosti, hranice mezi námi a jimi se rozplývají, a vzpomeneme si na to, že nakonec všichni trpíme nějakou tou bolístkou a nemocí.
Pieter Bruegel starší (mezi 1525 a 1530 – září 1569 Brusel) byl vlámský malíř, zakladatel dynastie umělců, jejichž vliv zasahoval až do 17. století. Maloval hlavně žánrové obrazy ze selského života zasazené do svébytně ztvárněných krajin, ale také biblické příběhy, alegorie a další. Je považován za nejvýznamnějšího nizozemského malíře 16. století.
Letos vyšla v nakladatelství Taschen rozsáhlá monografie - kompletní dílo tohoto nejvýznamnějšího umělce holandské renesanční malby