Na nový autorský rekord, který byl spíš neočekávaný, v aukci dosáhl František Muzika, jehož více než metrové plátno Elsinor V vystoupalo z minimálního podání 5,6 milionu až na 13,95 milionu korun včetně aukční provize.
“Bylo pro nás nesmírnou ctí, že jsme mohli veřejnosti v předaukční výstavě (21. 5.-3.6. 2026), a poté v Zahradní aukci (4.6.) představit monumentální obraz “Elsinor V” (1964) od předního představitele české avantgardy Františka Muziky (1900 – 1974). Do Čech se obraz vrací po více než šedesáti letech. Až dosud byl uložený v soukromé sbírce v Haagu, kam jej holandští sběratelé zakoupili po uvedení na XXXII. Bienále v Benátkách roku 1964.
Šedesátá léta znamenala pro Muziku zaslouženou tvůrčí rehabilitaci doma i v zahraničí. Po desetiletí perzekuce mohl znovu vystavovat. V shakespearovském motivu Hamletova nedobytného hradu, v němž se střetávají rozum s šílenstvím a zoufalství s vůlí po spravedlivé odplatě, můžeme nalézt paralelu k Muzikově osobní situaci v období 40. a 50. let, kdy tehdejší režim postupně zakázal jeho činnost. Po letech útlaku se Muzikovi právě prostřednictvím Elsinoru (podobně jako Hamletovi) dostalo satisfakce – nejprve na mezinárodní výstavě avantgardního hnutí Phases v Bruselu a posléze na již zmíněném Bienále.
Elsinory zaměstnávaly Muzikovu imaginaci po celých dvanáct let, od roku 1962 až do jeho smrti roku 1974. Cyklus tak představuje pozdní fázi tvorby Františka Muziky. “Elsinor V” je i proto malířsky a filozoficky velmi vyzrálé, niterně promyšlené a mistrně zhotovené dílo.
Obraz nabízí mnoho rovin interpretace. Kromě Hamletovy tvrzi může obraz připomenout magický strom vyrůstající z tenkého kmene, což je obrazová koncepce, které autor užil již v druhé polovině čtyřicátých let v cyklu Stromů. Ani biomorfní tematikou však nelze obsah Muzikova Elsinoru vyčerpat. Tvar na plátně zároveň působí “jako obrovský kamenný pohár, prehistorický či totemický objekt, přičemž tato asociace vyplynula z umělcovy snahy vyjádřit výtvarnými prostředky mýtus tvoření iracionálních symbolů, v nichž by se koncentrovala duchovní podstata staré i moderní doby” (z posudku PhDr. Rey Michalové, Ph.D.). Znalci Shakespearova díla by nicméně i v podobě velkého poháru mohli nalézt vtipnou spojitost s Hamletem. Ten v druhé scéně stejnojmenné hry totiž říká Horatiovi: “Než – což pak děláte zde v Elsinoru? My naučíme vás pít z hluboka, než odjedete zas”.
Ať už nalézáme v obraze mytický pohár či strom, nebo záhadnou tvrz, pokaždé v nás Muzikův Elsinor vyvolává existenciální otázky po smyslu života. Jako všechna velká umělecká díla v sobě “Elsinor V” sjednocuje obecné s jednotlivým. Snoubí se v něm ambivalentní významy a nabízí prostor pro nepřeberné množství interpretací. Elsinor je surrealistickou krajinou, která člověka vylučuje na úkor živelné přírody, současně je však vrcholným lidským dílem, jež přírodu zobrazuje prostřednictvím něčeho jí zcela odcizeného, to jest skrze dramatické a výtvarné umění. Obraz v sobě koncentruje autorovu nesmírnou imaginaci a emocionalitu, jež však přesahuje rámec jeho osobní zkušenosti a nabízí tak divákovi možnost souznění a porozumění. „Elsinor V“ je jednoduše Muzikovým špičkovým, kvalitou a formátem galerijním a nesmírně sběratelsky zajímavým dílem, jež diváka okamžitě uchvátí svou záhadností a tajemností.
