Brasília – město – sen: mladé město s fantastickou architekturou

Architektura - obrázek První publikace v češtině, která komplexně představuje ideu a architekturu brazilského hlavního města Brasília – odedávného snu Brazilců, který zrealizoval v rekordně krátkém čase (1957–1960) teprve prezident českého původu Juscelino Kubitschek.

foto k článku Ikona mezinárodního modernistického stylu charakterizovaná urbanistickým plánem Lucia Costy a architekturou Oscara Niemeyera je památkou UNESCO jako vrcholné dílo lidské kreativity ve 20. století. Sborník textů s množstvím encyklopedických vysvětlivek, fotografií, kreseb, ilustrací Davida Vávry a komiksových stripů Lucie Lomové provádí Brasílií krok po kroku, přibližuje okolnosti jejího vzniku i fascinující dobrodružství její výstavby, seznamuje s jejími tvůrci i obyvateli, předkládá k vlastní úvaze názory kritiků i obdivovatelů a mapuje překvapivé česko-brazilské souvislosti.

foto k článku Publikaci Brasilia – město – sen, vydalo nakladatelství Titanic u příležitosti 60. výročí počátku výstavby Brasílie, 115. výročí narození Juscelina Kubitscheka (12. září 1902) a 110. výročí Brasília přebal narození Oscara Niemeyera (15. prosince 1907). Navíc 13.6.2018 uplynulo také 20 let od smrti hlavního rubanisky, Lucia Costry.

Město, o kterém bylo vyřčeno mnohé... Zřejmě největší urbanistický počin 20. století. Velkorysost a radikálnost, s jakou bylo brazilské hlavní město budováno, svědčí o veliké síle prezidenta s českými kořeny Juscelina Kubitscheka v tvůrčí spolupráci s urbanistou Luciem Costou, architektem Oscarem Niemeyerem a zahradním architektem Robertem Burle Marxem... Zázrak lidské vůle a společného snu, který září stejně mocně jako evropská města, která svou krásu nabyla postupně, ve stoletích pozvolna plynoucího času.
David Vávra

foto k článku Kromě díla hlavních protagonistů (architekta Oscara Niemeyera, urbanisty Lucia Costy, krajináře Roberta Burleho Marxe a konstruktéra Joaquima Cardozy) je rovněž (díky spolupráci významných brazilských archivů) představen fotografický odkaz slavných brazilských tvůrců, kteří dokumentovali budování města (Marcel Gautherot, Mário Fontenelle, Luis Humberto), stejně jako přínos význačných výtvarníků (Athos Bulcao, Marianne Perretti, Alfredo Ceschiatti aj.) a literátů (Clarice Lispectorová, Joao Gimaraes Rosa, Milton Hatoum aj.) Kresbami do knihy přispěl arch. David Vávra, ozvláštněním jsou i komiksové „stripy“ Lucie Lomové

foto k článku Citované ukázky chtějí dále čtenáře upozornit na práci významných českých překladatelů, publicistů a popularizátorů brazilské literatury, kultury a historie v našem prostředí. Součástí jsou i výsledky pátrání po kořenech J. Kubitscheka na Třeboňsku v souvislosti s osudy českých imigrantů do Brazílie v 19. století. Nechybí stavba československé ambasády v Brasílii – vynikající dílo evropského modernismu od architekta Karla Filsaka a kol., které bylo zahrnuto do urbanistického konceptu Brasílie na doporučení samotného Lucia Costy.

Přínosem knihy je i první české zveřejnění zadání a výsledků soutěže na pilotní urbanistický plán města Brasília, včetně vítězného návrhu Lucia Costy, který laskavě poskytl brazilský Archiv Federálního distriktu, stejně jako množství historických fotografií z dramatické výstavby města.

Tři otcové nové brazilské metropole

Juscelino Kubitschek de Oliveira
Rodák z města Diamantina ve státě Minas Gerais přišel na svět v roce 1902. Už podle jména je patrné, že byl potomkem vystěhovalců z Čech. Jeho děd Jan Nepomuk Kubíček pocházel z Třeboně.
Kubitschek vystudoval medicínu a do politiky vstoupil v roce 1934. O sedmnáct let později se stal guvernérem Minas Gerais a později kandidoval v prezidentských volbách, které 3. října 1955 vyhrál, ač nezískal ani 40 procent hlasů. Brazílii řídil do roku 1961. Byl oblíbený a zřejmě by svou funkci obhájil i v následujícím volebním období, to však brazilská ústava neumožňovala. O patnáct let později, v roce 1976, zemřel při automobilové nehodě.

Oscar Niemeyer
Dosud žijící a tvořící architekt se narodil v Riu de Janeiru v roce 1907. Od mládí se hlasí ke komunismu, v roce 1945 vstoupil do brazilské komunistické strany. Po vojenském puči odešel v roce 1966 do francouzského exilu, z nějž se do Brazílie vrátil v roce 1982.
Stačí letmý pohled na jeho dílo a je patrné, že základem jeho tvorby je fascinace křivkami. Ve svých projektech nemá rád pravé úhly. "Úhel mě nepřitahuje. Ani rovná, tvrdá, neohebná linie. Co mě přitahuje, je smyslná křivka, kterou nacházíme na těle ženy," prohlásil před lety.
Mezi jeho nejznámější díla patří řada veřejných budov v Brasílii a centrála OSN v New Yorku (z roku 1952). Nyní pracuje kupříkladu na návrhu digitální věže pro Brasílii.

Lucio Costa
Brazilský architekt a urbanista, který se narodil v roce 1902 ve Francii. Studoval ve Velké Británii a spolupracoval s Le Corbusierem. Zemřel v roce 1998.
K jeho nejslavnějším dílům patří urbanistický základní plán nové metropole, tzv. Pilotní plán, na kterém pracoval společně s Oscarem Niemeyerem. Půdorys brazilského hlavního města podle některých připomíná letadlo, podle jiných ptáka s rozpjatými křídly nebo draka.

Ukázka z knihy:

Zpráva poroty Národní soutěže pilotního plánu Nového hlavního města Brazílie

foto k článku (Podle: Relatório do Plano piloto de Brasília. Instituto de Patrimônio Histórico e Artístico Nacional – Superintendência do IPHAN no Distrito Federal – Secretaria de Estado de Cultura do Distrito Federal, Brasília 2014, 3. vyd.)

Po ukončení lhůty pro předložení návrhů (11. března 1957) porota několikrát zasedala, aby vybrala z dvaceti šesti předložených projektů ten, který bude nejlepší pro založení nového hlavního města, jehož znaky byly vymezeny takto:
Jde o nové nového hlavní město federace, které má vyjadřovat velikost národní vůle, takže musí být zcela jiné než kterékoliv jiné město s půl milionem obyvatel.
Fungující hlavní město musí mít vlastní architektonický výraz. Jeho hlavním rysem je vládní funkce. Na ni se nabalují všechny ostatní funkce a k ní se vše sbíhá. Bytové jednotky, pracovní jednotky, obchodní a odpočinková centra jsou racionální součástí každého města; zde by měly být podřízeny hlavní, tj. vládní funkci města.

foto k článku Prvním hlediskem poroty tedy byla funkčnost projektů a druhým jejich architektonická syntéza. Funkční prvky jsou: zohlednění topografických dat; rozloha města vzhledem k hustotě populace (lidské měřítko); stupeň integrace, neboli vzájemná spojitost jednotlivých prvků; organičnost provázání města a jeho okolí (regionální plán). Architektonickou syntézou se míní: celková skladba; vyjádření specifičnosti sídla vlády.

Porota vybrala čtyři projekty, které určitým způsobem splňují uvedená kritéria:
Č. 2: Boruch Milmann, João Henrique Rocha a Ney Gonçalves Fontes (společný projekt);
Č. 8: arch. kancelář M. M. Roberto;
Č. 17: sdružení architektů Rino Levi, Roberto Cerqueira César a L. R. Carvalho Franco;
Č. 22: Lucio Costa

foto k článku Porota čelila obtížnému úkolu posoudit projekty po stránce funkční i umělecké. To bylo opravdu obtížné, protože některé návrhy obsahovaly vskutku funkční uspořádání, ale nebyly vyhovující po stránce umělecké. Další projekty upřednostňovaly architektonická hlediska, ale funkce zůstaly opominuty. Porota se snažila rozpoznat návrh, který by vyjadřoval jednotu a výjimečnost města, čistotu a hierarchii prvků. Podle názoru jejích členů je projektem, který nejlépe spojuje monumentální prvky s každodenním životem hlavního města, má ucelenou a racionální kompozici a je skutečným uměleckým dílem, projekt číslo 22 Lucia Costy, pročež mu udělují první cenu. Druhou cenu získává projekt číslo 2, který šťastným způsobem navrhuje bydlení kolem jezera. Třetí a čtvrtá cena se uděluje bez rozlišení pořadí projektu číslo 17, který spojuje vysokou uměleckou kvalitu s technickou způsobilostí, a projektu číslo 8 pro způsob, jakým se zabývá regionálním rozvojem a odhady ekonomických a administrativních aspektů. Páté místo porota uděluje projektům číslo 24 (Henrique Ephim Mindlin a Giancarlo Palanti), 26 (Construtécnica s. r. o. – Milton C. Ghiraldini) a 1 (Carlos Cascaldi, João Vilanova Artigas, Mário Wagner Vieira da Cunha, Paulo de Camargo e Almeida).
Rio de Janeiro, 15. března 1957
Podepsáni: William Holford, Stamo Papadaki, André Sive, Oscar Niemeyer, Luiz Hildebrando Horta Barbosa