Technický rozvoj rakousko-uherského válečného námořnictva v letech 1890 -1918

Detail knihy ~ Technický rozvoj rakousko-uherského válečného námořnictva v letech 1890 -1918, Jaromír Patočka.

V devadesátých letech 19. století vstoupil vývoj rakousko-uherského válečného námořnictva, které se již delší dobu nacházelo na okraji zájmů politických elit habsburské říše, do nové fáze. Podařilo se prosadit výstavbu několika větších námořních jednotek poté, co velitel námořnictva, admirál Maximilián Daublebsky von Sterneck revidoval svoji koncepci obrany pobřeží pomocí menších plavidel. Nyní se dostávala do popředí idea bitevních lodí a námořní válka se měla vybojovat v rozhodující bitvě. Toto pojetí do značné míry potvrdily nejprve výsledky španělsko-americké války a později rusko-japonské války. Výstavba velikých válečných lodí byla ovšem nákladná a tak, ačkoliv se výdaje na rakousko-uherské námořnictvo zvyšovaly, zůstávalo jeho loďstvo mezi velmocemi nejslabší. Dlouhodobé strategické koncepce navíc bořil rychlý technologický vývoj a nová plavidla obratem ztrácela podstatnou část své bojové hodnoty. Zásadní milník představovala stavba britské bitevní lodě Dreadnought, která měla obrovskou palebnou sílu a dokázala vyvinout i o něco vyšší rychlost než ostatní plavidla. Rakousko-Uhersko v té době začalo se stavbou bitevních lodí třídy Radetzky. Když byly na počátku druhého desetiletí 20. století dokončené, ukazovalo se, že v řadě parametrů zaostávají za novými trendy. Problém představovala zejména skutečnost, že plavidla byla vybavena hlavními děly dvou různých ráží. Přesto se jednalo o lodě zajímavé konstrukce, jejíž provedení naznačovalo, že rakousko-uherský průmysl je v zásadě schopný vypořádat se i s nejnovějšími technologickými trendy a zvládá výstavbu tak složitého plavidla jako je moderní bitevní loď.

Technický rozvoj rakousko-uherského válečného námořnictva v letech 1890 -1918