Josef Váchal - Čertova babička
Autor: Josef Váchal, Pavel Hájek (ed.)•Česky•2026•Kodudek
Celý název Tajnosti sanatoria aneb služebnice vášní, či-li Čertova babička a legionář dobrodruh. Sociálně erotický román od Bambasa III. vulgo Jos. Váchala. Sociálně erotický román psaný mezi lety 1943–1956. Jeden ze svazků Edice Sudeňaty z papíru. Náklad 300 kusů.
Upozornění: Připravovaná novinka
Dárek k tomuto zboží ZDARMA (výběr v košíku)
informace ke knize
Detail knihy ~ Josef Váchal - Čertova babička, Josef Váchal, Pavel Hájek (ed.)
Váchal napsal Čertovu babičku jako variaci na svůj nejoblíbenější literární žánr – lidový krvavý román. Zřejmě proto, že v této vrcholné formě brakového písemnictví, která se v Českých zemích těšila největší oblibě především ve druhé půli 19. století, si autor bez nadsázky může dovolit úplně vše. „Krvas“ ze své podstaty hojně pracuje s nadsázkou a ironií, takže sebeostřejší, sebeotřesnější obraz, sebekřiklavější prohřešek vůči gramatice je předem chápán jako přirozená součást hry autora se čtenářem.Kniha Tajnosti sanatoria aneb služebnice vášní, či-li Čertova babička a legionář dobrodruh. Sociálně erotický román od Bambasa III. vulgo Jos. Váchala – jak zní její plný název – nepostrádá žádnou z podstatných ingrediencí „krvasu“: senzační odhalení, fantastické vynálezy, primitivní antisemitismus, náhlé zvraty, zpustlé krásky, láskyplná objetí, agenty, prostitutky, zločiny, intriky, tajemství, zednáře, pomluvy, chudinu, zrady, šlechtice, lásku, nemoci, spiknutí, romantiku, měšťáky, piráty,
podvody, politiku, kněží, vzdálené země, šílenství, drahocenné šperky. A stejně tak v ní není nouze o nejrůznější hříčky, narážky, archaismy, fonetické přepisy, germanismy, novotvary či vulgarity.
V návaznosti na naši snahu zpřístupnit dílo Josefa Váchala (1884–1969) v co možná nejúplnější podobě, jsme se spolu s nakladatelstvím Kodudek a Památníkem národního písemnictví rozhodli založit knižní edici Studeňany z papíru a systematicky se tak věnovat Váchalovým rukopisům, které v dobách hmotné nouze zasílal svým blízkým a známým jako poděkování za finanční podporu, jídlo, alkohol či tabák.
Jedná se o dosud ne zcela zmapovaný nesourodý soubor „blafanin“, „blbostí“ a „hovadin“ (jak autor sám tyto své texty nezřídka označoval) ze 40. až 60. let 20. století, který vznikal na statku jeho životní družky Anny Mackové ve Studeňanech u Jičína, kam se Váchal uchýlil krátce po vypuknutí druhé světové války.
