Adventní čtení VII.
Autor: kolektiv, ilustrace Kateřina Coufalová•Česky•2023•Cesta domů
Povídky, básně či zamyšlení od současných českých autorů. Na každý den adventu si „rozbalíte“ jeden text. Příjemné putování adventem! Včetně překvapení - v knize najdete plakát se všemi zvířaty, která vás knihou provázejí.
Dárek k tomuto zboží ZDARMA: originální autorská záložka do knihy
Název: Adventní čtení VII. • ISBN: 9788088455134 • Jazyk: Česky • Rok: 2023 • EAN: 9788088455134 • Hmotnost: 0.50 kg • Vazba: kroužková, vnitřní listy svázané odtrhávacím proužkem • Počet stran: 112 • Rozměr: 170x290 • Nakladatel: Cesta domů
informace ke knize
Detail knihy ~ Adventní čtení VII., kolektiv, ilustrace Kateřina Coufalová
Vyslyšeli jsme vaše četná přání a připravujeme Adventní čtení pro děti. Stejně jako v předchozích letech i zde si každý den adventu "rozbalíte" jednu povídku či báseň. Najdete zde texty od Petry Soukupové, Miloše Doležala, Markéty Hejkalové, Oldřicha Seluckého, Petra Borkovce a mnoha dalších. Ilustracemi knihu doprovodila mladá ilustrátorka a animátorka Kateřina Coufalová.Ukázka z knihy: Kup rozinky a mandle (Marka Míková)
„Kup rozinky a mandle na vánočku a moc se nikde nezdržuj… A vyhoď odpadky,“ volala za Tobiášem máma.
„Provedu!“ Dveře výtahu se zavřely a Tobiáš sjížděl z dvanáctého patra dolů a pobrukoval si „Vánoce, Vánoce přicházejí“, myslel na to, že už nemusí do školy, až po Novém roce, a bylo mu tak lehko. Dveře výtahu se v přízemí otevřely a Tobiáš málem vrazil do stařenky, která před nimi stála. Na nohách měla takové ty vysoké babičkovské bačkory, ale jinak byla oblečena v kabátě, kolem krku měla lišku a na hlavě chlupatou čepici. Nejspíš taky liščí. „Chlapče, chlapče, to jsem ráda, že jsem tě potkala,“ usmála se na něj něžně. „Já jsem se trochu ztratila, víš,“ pokyvovala hlavou, ale přitom se usmívala. „Ztratila?“ podivil se Tobiáš. „A kde bydlíte?“
. . .
„Ukážu vám cestu,“ nabídl se Tobiáš, a tak vyšli spolu z domu. Sněžilo. Babička se šourala, protože to trochu klouzalo, zvlášť v těch bačkorách. Hned za domem se Tobiáš rozběhl k popelnicím, aby vyhodil pytel s odpadky. Babička pokyvovala hlavou. „Kolik toho vyhazujeme, viď, chlapče. Moje maminka nikdy nic nevyhodila. Všechno se spotřebovalo. Anebo jsme to dali zvířatům. My měli krávu, čuníka, slepice, kohouta – ale ten byl vostrej, ten kohout, to ti povím, jednou mi skočil na záda a kloval a kloval. Sousedovic kluk mě chtěl zachránit a ten kohout, představ si to, skočil i po něm a málem mu vyklovl oko. To byl divnej kohout, to ti řeknu. Maminka ho pak zařízla a uvařila. Ale já tu polívku nejedla – nechtělo se mi jíst polívku ze zlýho kohouta.“ Rozesmála se a Tobiáš s ní. „Vy máte nějaký zvířata?“ zeptala se.
„Máme jen rybičky,“ odpověděl Tobiáš. . .
