Umění české reformace (1380-1620)
Autor: Kateřina Horníčková, Michal Šroněk (eds.)•Česky•2011•Academia
Monografie, která vznikla při přípravě stejnojmenné výstavy v Císařské konírně na Pražském hradě 2009/2010, je věnována tématu, které české dějiny umění dosud poněkud přehlížely.
Název: Umění české reformace (1380-1620) • ISBN: 80-200-1879-3 • Jazyk: Česky • Rok: 2011 • EAN: 9788020018793 • Hmotnost: 2.57 kg • Vazba: vázaná s přebalem • Počet stran: 560 • Rozměr: 205 × 260 mm • Nakladatel: Academia
Detail knihy ~ Umění české reformace (1380-1620), Kateřina Horníčková, Michal Šroněk (eds.)
Co vedlo československou vládu v roce 1923 k tomu, že uvolnila značnou částku na nákup vynikající kolekce francouzského malířství a sochařství? Za jakých okolností získala Moderní galerie v Praze v roce 1937 legendární Gauguinův obraz Bonjour, Monsieur Gauguin? – Návštěvníci Národní galerie dnes obdivují díla Gustava Courbeta, Augusta Renoira, Paula Gauguina, Paula Cézanna, Henriho Rousseaua či Pabla Picassa, ale původ této výjimečné sbírky jim často zůstává utajen.Autor detailně, i v politických souvislostech popisuje osudy proslulých uměleckých děl české sbírky moderního francouzského umění. Ukazuje se, že vytvoření této sbírky bylo výsledkem šťastné souhry historických a politických okolností: Na počátku bylo od konce 19. století intenzivní budování kulturních a politických vazeb k Francii, v němž česká a především pražská politická reprezentace hledala protiváhu skutečnosti, že v rámci Rakouska-Uherska nemohla rozvíjet samostatnou zahraniční politiku. Dlouhodobě rozvíjené a mimořádně intenzivní kontakty pražské a pařížské literární a výtvarné sféry na počátku 20. století výrazně ovlivnily celou českou kulturu. Po vzniku Československé republiky hrála pak významnou roli profrancouzská politická orientace mladého státu. A k příznivému politickému a společenskému klimatu se tenkrát shodou okolností přidalo i působení vynikajících osobností veřejného kulturního a politického života: Vincence Kramáře, Zdeňka Wirtha, bratří Karla a Josefa Čapkových, diplomata Štefana Osuského a dalších. Nejen obrazy, sochy či stavby, ale také umělecké sbírky mají své osudy. Kniha Nikolaje Savického je příkladem, jak lze takové téma zpracovat nejen zasvěceně, ale zároveň i velmi čtivě.Umění české reformace (1380-1620)