Revolver Revue 127/2022
Autor: kolektiv autorů•Česky•2022•Revolver revue
„Teprve na cestě zpět ze hřbitova do města / jsem si všiml, že mám boty / plné hlíny z hrobu. // Měl jsem pocit, že otce vracím domů“, zní jedna z básní Adina Ljucy, které jsou v letní RR publikovány vůbec poprvé, stejně jako texty dvou dalších výrazných současných básníků, Petra Hrušky a J. H. Krchovského.
Název: Revolver Revue 127/2022 • Jazyk: Česky • Rok: 2022 • ID: b00978 • Hmotnost: 0.35 kg • Vazba: brožovaná • Počet stran: 230 • Rozměr: 160 x 240 mm • Nakladatel: Revolver revue
informace ke knize
Detail knihy ~ Revolver Revue 127/2022, kolektiv autorů
Věra Koubová vybrala a přeložila ukázku z „pražské prózy“ německého spisovatele Jörga Berniga: „Tam nahoře na železničním mostě jej nenáviděl a rozpřáhl se a zasadil mu ránu a déšť je smáčel a mokré šaty se jim lepily na tělo a bylo tam nahoře tma vedle těch kolejí na železničním mostě a pod nimi se rozevřela nicota.“ K osobnosti a dílu spisovatele a překladatele Josefa Friče se v koláži reflexí vrací Michal Kosák a Robert Krumphanzl, spolu s Jiřím Brabcem, Jiřím Pelánem, Václavem Sokolem a dalšími.„Počmárané papíry a sešity Zdeňka Koška pronikly v červnu 2021 na jedny z nejsledovanějších stěn umělecké Paříže: byly vystaveny v témže patře Centre Georges Pompidou, kam se chodí za mistrovskými díly 20. století. A to kdysi jen štěstím neskončily někde v popelnici v Ústí nad Labem,“ konstatuje Jaromír Typlt na úvod bloku zaměřeného na obrazy a kresby výjimečného autora art brut. „V každém případě pro mě Košek zůstává mezi dvěma horizonty: jistěže je tím, kdo se ve svých psychotických krizích považoval za tvůrce počasí, ale zároveň je i tím druhým, který v klidnějších fázích uměl zachytit výstižné a tajuplné obrazy ,atmosféry NDR‘, každodenní existence na oné straně těsně za železnou oponou,“ píše ve své eseji Xavier Galmiche. Matěj Lipavský představuje malby pseudonymní autorky Evy Levertovové, které jsou „pomalým procesem sebehojení, přesto malované s obdivuhodnou vytrvalostí a pravidelností, v tomto případě – nulla dies sine macula – ani den bez skvrny“. „I po dalším půlstoletí, během něhož se umění definitivně vymklo slovu umět, vyvolávají jeho akvarely úžas nad kouzelnickými finesami osobitého rukopisu,“ píše o Mirko Hanákovi Michal Cihlář, který rovněž vybral ukázky z jeho bohaté práce.
Edita Onuferová připravila nový volný seriál Z malých nakladatelství – jako první zvolila Rubato, zastoupené Petrem Janušem. Autorem fotografií je zde Karel Cudlín, stejně jako v rubrice Ateliéry, v níž tentokrát s Viktorem Karlíkem představuje pracoviště Veroniky Richterové. Petra Dočekalová dává nahlédnout do málo známé kaligrafické práce Aleše Najbrta a do rubriky Sedm přispěla teatroložka Věra Velemanová.
