Galerie ve sklepě, Praha (galerie a muzea)

Současným uměleckým projektům je často vytýkána jejich „prázdnota“, popřípadě to, že „jim nikdo nerozumí“. Obě floskule, jako by v kontextu této výstavy popisovaly problém pohledu na obdobná díla. Pokud se divák ocitne „v“ něčem, co je záměrně očištěné od významů, tlačí jej taková instalace k tomu, aby si vytvořil svou vlastní představu pocitu, který zřejmě stál před zrodem takového díla. Pocit pak bude zcela jeho projekcí, právě tak jako dílo, k jehož přijetí (vzetí za své) bylo potřeba určité energie. Takové dílo pak vydává jen tuto energii, poskytuje možnost aktivity. Porozumění je pak otázkou nikoli schopnosti „popsat obraz“, ale ochoty vstoupit do svých představ. Pasivní divák očekávající před-žvýkané významy se zřejmě dočká jen mlčení a bude si namlouvat, že dílu stále nerozumí. Porozuměl však dobře svému vnitřnímu tichu, jen se bojí to přiznat.