ZTRACENÝ RÁJ

Tři malíři a jedna malířka řeší ve své tvorbě především to, jak se mění vnímání času v návaznosti na předmětnost a figuraci. Podstatnou roli zde hraje období dětství, v němž se formují základy dospělé osobnosti. Něco je nenávratně ztraceno a obětováno, aby naopak něco jiného mohlo vzniknou a dál se vyvíjet. Dětství nejsou jen vzpomínky, ale i první sociální hry, první nezvladatelné emoce a také rozlišná prostředí, v nichž dítě vyrůstá a která ho stimulují. Vztah k realitě se v čase proměňuje. Zabydlenost světa, která vykazuje určité iluze jistot, dostává v pozdějším věku trhliny. Odvrácená strana poznání vrací člověka do jiného, odcizeného světa, v němž už není tak snadné se orientovat, jako tomu bývalo předtím. O to více tento „nový“ svět zrcadlí povahu a charakter jedince, jehož kořeny lze hledat právě v dětství. Bezstarostnost her a nezávazné ověřování skutečnosti se proměňuje v různě intenzivní, někdy až magicky přízračnou, kvalitativně odlišnou existenci. Život se zhutňuje a čeří spodní proudy pochybností a melancholie. Ty se potom propisují do jinak nastaveného vnímání. Skepsi, která je v dílech přítomna, občas protne ironie, smysl pro absurditu či temný humor.