Zorka Ságlová

Zorka Ságlová patří díky své inovativní a originální tvorbě k inspirativním a nepřehlédnutelným autorům 2. poloviny 20. století. Její práci můžeme plně sledovat a hodnotit až v časovém odstupu, protože mezi lety 1970–1988 byly její výstavy tehdejším establishmentem zakázány. Důvodem zákazu byla její undergroundová činnost ve spojení s hudebními skupinami The Plastic People of the Universe a The Primitives Group, ve kterých působil také bratr umělkyně, Ivan „Magor“ Jirous, především však pobouřila výstava s názvem Někde něco v Galerii Václava Špály, uskutečněná v Praze v roce 1969. V renomované instituci byly vystaveny balíky slámy a sena, což bylo v tomto elitním prostoru vnímáno jako dehonestující akt. Nucená izolovanost ale paradoxně přinesla Zorce tvůrčí svobodu. Soustředěnost a naprostá autenticita jednotlivých výtvarných cyklů, silná imaginace, hravost a manuální zručnost /1966 absolutorium v textilním ateliéru Antonína Kybala, VŠUP/, napomohly tomu, aby její dílo působilo systematicky a uceleně, zároveň však v mnoha aspektech solitérně, niterně, ryze a někdy i provokativně. Zemitá forma bytí a tvůrčího uvažování zcela jistě pramenila i ze vztahu s Janem Ságlem, který byl své ženě spřízněnou duší, intelektuálním partnerem a soustavně prováděl fotografi ckou dokumentaci jejích realizací.