Zdeněk Tománek

Základem Tománkovy plastiky je reliéf, který se – osamostatňováním a individualizací svých spečenin, zranění, jizev, výstupků, švů, bradaviček, záplat, přiboudlin, výtrysků, vlnek, bublin, vrásek, prohlubní, děr a propastí – stává sám sochou, krajinou vynesenou z hloubek na světlo boží. Živoucím vnitřkem autonomně žijícím na povrchu plastiky, jíž je podmíněn. Materializovaným a dramatizovaným otiskem duše tvaru hmoty. (Vladimír Franz)