Zdeněk Daněk – Různé scénáře

Zdeněk Daněk nemaluje proto, aby byl krajinářem, nýbrž je naopak krajinářem, aby maloval. V krajině zbavené literárních témat se může soustředit ryze na malbu jako takovou. V krajině nalézá neustále nové struktury – rostliny, ovzduší, světlo, povrchy –, které jsou výzvou malířsky je zachytit. A v krajině jej doprovází bezpočet náhodných procesů, které kdykoli mohou do jeho tvoření vstoupit, čímž Daňka udržují neustále ve střehu vůči novému a nečekanému. Jeho přístup ke krajině je až analytický. Než se chopí štětce, připravuje si různé scénáře, a tak mívá už z předchozího dne napsaný stručný postup, kterého se bude držet tentokrát. Snaží se tak vyhnout stereotypům, vyhledává to, s čím doposud ještě neměl zkušenost a když v daný den skončí, porovná si výsledek s vyfocenými tvůrčími kroky z předchozích dní. V takovém duchu se pak nesou jak Daňkovy koncepčně a technicky náročné obrazy, tak i jednoduché až banální studie, přičemž obojí lze vidět na výstavě. Namátkou jsou to oboustranná díla, která odhalují pohled na vrstvy malby ze směru pozadí k popředí, jakoby se člověk koukal „ode dna k hladině“ či obrazy po dvou minutách otáčené, které malíři i diváku bourají jeho navyklý horizontální pohled. Jsou to ale i díla, v rámci kterých Daněk sleduje, co se stane s obrazem i krajinou, když zachytí jen to, na co dopadá světlo, nebo když se cíleně zaměří jen na dominantní struktury v obraze. A divák se i dozví, jak velkou indispozicí je pro malíře, když maluje nevhodnými štětci či svojí nemalířskou rukou.