We Have Never Been Forest

Parafrázuje citát francouzského sociologa Bruno Latoura We Have Never Been Modern. Nikdy jsme nebyli moderní – protože modernita je lidmi vymyšlený konstrukt, stejně jako všechny další kategorie, o kterých jsme si po několik staletí mysleli, že skrze ně správně poznáváme naše okolí. Rozdělili jsme si svět na “přírodu” a “kulturu” a doufali jsme, že nám oddělování lidského a mimolidského pomůže v lepším pochopení a popisu světa. Jenomže se stalo něco jiného – svět se začal rozpadat. Nikdy jsme nebyli zemí, nikdy jsme nebyli lesem – protože jsme nikdy nebyli “jen” člověkem tak, jak ho chápe naše osvícensko-modernisticko-kapitalistická tradice. Tomáš Hrůza a Markus Guschelbauer v Domě pánů z Kunštátu v podstatě “přinášejí dříví do galerie”. Skrze tento lehce absurdní a v konečném důsledku nesmyslný krok odkazují na propojenost všeho živého i neživého s důrazem na témata, která se u obou umělců dlouhodobě objevují: stromy a les. Jenže co je ještě les a co už není? V naší krajině nenajdeme místo, které by člověk aspoň trochu neovlivnil: přemnožený kůrovec i mrtvé stromky v ulicích odkazují přímo na naši činnost. Jak se upozadit a zkusit být víc lesem, a zároveň ho nechat žít bez našich zásahů tak, aby přestal být tolik lidským? Umělci tak skrze “les v galerii” ohledávají, co se s naším světem děje a jakými cestami bychom se mohli v budoucnu ubírat. Ač oba původně fotografové, i z této škatulky vystupují do prostoru a provádí jím návštěvníky skrze své imaginativní, dadaistické i lehce psychedelické úvahy.