Vladimír Svoboda, Michal Šarše, 8. setkání

Svoboda navazuje celým svým dílem na bohatou tradici českého krajinářství. Odklání se však zjevně od popisného pasivního přednesu, aby tak dal více vyznít niterným strukturovaným reflexím. Tím se řadí k takovým osobnostem jako je K.Valter, I.Ouhel, F.Hodonský nebo nejmladší z nich V.Franz. Malba kladená na plátno ve svižných tazích je pro něho přirozeným výrazem teskných a melancholických nálad. Jeho vize svébytných krajin jsou prostoupením skutečných zážitků, mlhavých snů a lehce plujících imaginací. Nejnovější tvorba vede Vladimíra Svobodu k potřebě stále většího formátu. V monumentální ploše s přirozenou lehkostí zachycuje detaily přírody, jimž vdechuje hlubokou životní symboliku. Malířova síla je v umění náznaku, křehké poetické nápovědy a vícevýznamovosti.