Vladimír Gebauer – amblasáže

O to víc se mladí umělci uchylovali do soukromí, tvořili v ústraní svých ateliérů, soustřeďovali se na svou vlastní práci bez větší možnosti zveřejnění a srovnání s ostatními. Snad proto byla jejich tvorba velmi niterná, měla svou hlubokou filozofii, vycházela z pozorování a citlivého vnímání přírody. Přes nepříznivou situaci se právě tehdy objevila řada zajímavých osobností, z nichž mnohé dodnes nebyly vzhledem k tehdejší izolovanosti a osamocení stále ještě doceněny. V určitém smyslu navázaly na šedesátá léta a to hlavně v experimentování s novými postupy a ve využití prvků, předmětů a materiálů, s nimiž se setkáváme v každodenním životě a které se v nových souvislostech mohou stát součástí uměleckého díla. Někteří příslušníci této další ze ztracených generací vyšli z bohaté tradice Českého krajinářství, v němž se vedle tradičních přístupů objevovaly i v poválečném období odvážné pohledy na přírodu (John, Čepelák). Vedle Vladimíra Gebauera to byli lvan Ouhel, který dodnes vychází z hlubokého poznání přírody. Pak jistě Pavel Mühlbauer, jehož umělecký výraz stále nabývá na intenzitě nebo Zdenek Hůla, do jehož tvorby se promítá vztah mezi člověkem, krajinou a vesmírem.