Vetřelci a volavky - ateliér sochaře

Monumentální umění procházelo v 70. a 80. letech po období velkého experimentálního kvasu 60. let normalizační stagnací. Zároveň však nikdy v dějinách našeho státu nebylo pořádáno tolik soutěží a nebylo tolik objednávek společenského charakteru. Obrovské množství zakázek zajišťovala od roku 1965 Hlava V stavebního zákona, která ukládala, aby každá státní stavba (v té době drtivá většina všech stavebních projektů) dala 1 % a výjimečně až 4 % z celkového rozpočtu na výzdobu. „Čtyřprocentní umění“ pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov. Tento masový fenomén vznikl konjunkturou státní podpory výtvarného umění pro veřejný prostor spolu se stavebním boomem, který narychlo řešil velký nárůst obyvatelstva v 60. a 70. letech. Stát takto zajišťoval lukrativní práci vystudovaným výtvarníkům, čímž si chtěl získat jejich loajalitu a zároveň je použít ke své propagaci. V záplavě stereotypních realizací vznikla také mimořádně kvalitní a odvážná díla, které předčila dobu svého vzniku.