Veronika Gabrielová: Superpozice

Ve „vyšívaných“ kresbách autorka boří mýtus o křehké domácí dívčí kratochvíli a rukodělné dovednosti pěstované v soukromí ženského budoáru v přísně střežených hranicích nic nevypovídajícího ornamentu. Tento rámec autorka destruuje jak výrazovou expresivní zkratkou či formální redukcí na to nejpodstatnější (z hlediska otevřené osobní výpovědi), tak radikálními gesty, kterými se emancipuje od šoku z žité reality, od stereotypů, předsudků, zklamání ad. Svými tichými „rukodělnými“ protesty jako by probouzela něco, co bychom mohli nazvat solidaritou a svědomím. Kritická pozice Veroniky Gabrielové v sobě přirozeně integruje různé stupně sebekritického odhalení i reflexi samotných výrazových prostředkům, kterým svěřuje svou obrazovou poetiku (kresba gelovou fixou). Recyklace prožitků vede k nalezení nového tvaru pro pocit formulovaný z odstupu. Uvnitř a Vně se propojuje v kánon výstavní instalace podléhající proměnlivé autorské režii a neustále pohyblivému scénáři. Čas tu poklidně neplyne, ale rozpíná se do všech směrů a varovně se zrychluje. Kurátor: Petr Vaňous