Ve světle geometrie

Vztah mezi díly Jiřího Matějů a Daniela Hanzlíka akcentuje souvztažnost mezi světlem a jeho šířením v malbě. Ačkoli je vztah obou autorů blízký v osobní rovině, autorské přístupy ke světlu a jeho vlastnostem jsou výrazně odlišné. Jiří Matějů pracuje především s prostředím geometrické pravidelnosti. Obrazový plán člení ve většině případů horizontálně, avšak někdy přidává i vertikály, jako například v sérii Okno z let 2006–2008. Toto precizní členění obrazového plánu je umocněno často nečekanou barevnou kombinací, která pomocí kontrastů dokáže navodit optické efekty, jež jsou definovány přísným geometrickým rastrem a navozují dojem světelné modelace celku. Typickými pracemi jsou díla ze série Do světla z roku 2007. Autor v nich nenásilnou formou zpřítomňuje světlo. Světlo má pomyslný statut zdánlivě příbuzného jevu. Vychází z hloubky, funguje konstantně a jistě. Ačkoli fyzicky nevystopujeme jeho zdroj, nebo jakýkoliv pevný a hmatatelný záznam, cítíme jistotu v jeho trvání a existenci. Jiří Matějů zpřítomňuje světlo jako součást univerza. Světlo v jeho podání velmi jednoduše, přirozeně a neodmyslitelně existuje. V prostoru, obraze a světě.