Ve stínu stromů

Tento specifický krajinotvorný prvek a současně spolučinitel lidské kultury je nahlížen z rozličných perspektiv – jako místo pohody a klidu, práce, místo legend, pohádek, mýtů a také místo zrcadlící temné stránky lidského nevědomí. Lesy odnepaměti obklopovaly lidská sídliště, lidé je proto zasazují do svých konceptů vedoucích k porozumění sobě i světu. Od antiky jsou chápány jako divoký protipól civilizace, současně nepřestávají být zdrojem užitku. Specifickou hodnotu lesa, estetickou, objevili filozofové v 18. století. Teoretické úvahy následně reflektovalo výtvarné umění, umělci se přitom opírali o vlastní autentické prožitky. Do lesních porostů začali promítat vnímání a porozumění své vlastní existenci. Les se pro člověka stal obrazem životní pouti, fyzické prosperity, duševní očisty, místem odvahy i strachu, posvátnem i děsem.