Vášeň, sen a ideál Česká secesní plastika

Výstava zahrnuje také jeho neprávem zapomenuté žáky, které se snaží uvést zpět do kontextu doby. Patří k nim předčasně zemřelý talentovaný sochař František Hošek (1871–1895), který studoval u Myslbeka ještě na Uměleckoprůmyslové škole, a zejména pak absolventi sochařského ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze Vladimír Astl (1876–1960), Josef Kalvoda (1874–1925), český Němec Alois Rieber (1876–1944), Ladislav Kofránek (1880–1954) a Jaroslav Krepčík (1880–1959). Každý z nich se vydal jinou cestou, ale plastiky, které vznikaly v průběhu studií a krátce po nich, se žánrově i stylově potkávaly.
Známé Myslbekovy spory se studenty žáky motivovaly k originálnímu uměleckému rukopisu a učinily z nich jedinečné představitele našeho sochařství první třetiny 20. století. Nepopiratelný vliv na českou plastiku počátku století měla nejen známá výstava impresionistického sochaře Augusta Rodina, která se uskutečnila roku 1902 v zahradě Kinských, ale i zvláštní výstava Krasoumné jednoty, jež o čtyři roky později představila české veřejnosti důležitého představitele naturalismu Constantina Meuniera.
Výstava nabízí průřez tvorbou osobností české plastiky přelomu století od tradičního sochařského pojetí Myslbekova, přes dobové naturalistické tendence, které působily na české umění paralelně s impresionistickým pojetím tvaru. Není opomenuta ani secesní tvorba Stanislava Suchardy (1866–1916) a Ladislava Šalouna (1870–1946). V překvapivém kontextu se objevuje i symbolistický sochař František Bílek (1872–1941).